Intolerance

Jak už tu bylo řečeno,   tohle je hodně těžký film.   Tři hodiny bez zvuku,   megalománie, v níž se   nezřídka ztratíte v   postavách i v ději. Proto   nechápu, že nás na to   povinně nahnali do kina na   základce. Rozhodně to není   pro žáky sedmé třídy. My   tenkrát z kina hrdinsky   utekli, jakože heroický   bojkot povinného   promítání. Pak jsem to po   letech viděl znovu a i tak   jsem měl problém. Uznalé   pokývání hlavou za   nepochybně průlomový počin   v dějinách světové   kinematografie. Ale hodnotit   si netroufám.

Mno... upřímně, tohle   nevydrží každý. Mě to   taky stálo trochu   přemáhání. Moc se mi   líbí zajímavé střídání   barev (chvílu žlutý,   chvílu červený, chvílu   hnědý) a ty kulisy –   člověk doslova žasne, jak   vypadá takový skoro sto let   starý film (ale žasnout   celé tři hodiny chce opravdu   pořádnou výdrž a opravdu   hodně hlubokou lásku k   filmovému umění, mně   pocity žasnutí s   přibývajícím časem pomalu   docházely :-).
Nejvíce mě bavil   příběh s nálepkou   současnosti o mladinké   dívence a chlapci, který se   snaží vrátit se na   správnou cestu.
Hlavní téma se   zajímavě proplétá   každičkým časovým   úsekem. Je na tom poznat   usilovná práce tehdejších   filmařů a dokonalá   promyšlenost.

No není to úplně   jednoduchý koukat se na   tříhodinovej film, kde se   vůbec nemluví, já osobně   jsem se ze začátku dost   ztrácela v postavách a   musím se přiznat, že jsem   to ani nedokoukala. Film se   skládá z několika   příběhů na stejné téma   (intolerance)   odehrávajících se pokaždé   v jiném časovém období od   Babylonie až po současnost,   příběhy jsou chvílema dost   nepřehledné....na tu dobu   tam jsou skvělé kulisy,   herecké výkony snad ani   nelze hodnotit....na tento   film zkrátka musíte najít   vhodnou chvíli, mít náladu   vrátit se na začátek   dvacátýho století, já se   tam ne a nemohla ňák dostat,   snad to vyjde jindy....:)