Dveře dokořán

Jsou filmy, které se vám   dostanou až na dřeň. Dveře   dokořán, alespoň v mém   případě, mezi ně určitě   patří. On ostatně Anthony   Minghella je jen málokdy   předvede něco jiného než   silný příběh. A opět   vsadil vsadil, jako i ve   svých předešlých filmech,   na Judea Lawa, který   nezklamal a byl vynikající.

Velice silný příběh plný   zvratů, naděje, lásky,   touhy a zmaru. Film, který   stojí za to vidět   vícekrát.

Oproti "Anglickému   pacientovi" nebo   "Návratu do Cold   Mountain" méně   rozmáchlé ale o to   působivější drama,   rozehrávající známé téma   setkávání lidí,   pokoušející se nalézt   lásku u lidí, které ani   skoro neznají. V tomto   případě se jedná o   architektura, který už   nezvládá život s   přítelkyni a nevlastní   dcerou trpící autismem a   bosenskou emigrantkou jejíž   syn vykrade firmu   zabývající se architekturou   a jejíž spolumajitelem je   právě zmíněný architekt.   Film stojí převážně na   výkonech Judea Lawa a   Juliette Binoche. Pozadu však   nezůstává Robin Wright Penn   ani chytrý scénář a   citlivá režie. Škoda, že   už se od režiséra   nedočkáme žádných filmů.

Člověk by ani nevěřil, že   tvůrce oskarových   srdceryvných spektáklů   dokáže natočit také něco   civilního a neafektovaného.   A vida – film Dveře   dokořán, který vznikl podle   Minghellova vlastního   scénáře, takový je –   relativně střízlivý,   místy vtipný a přiměřeně   emotivní snímek o mladém   architektovi, jeho   přítelkyni, její   neurotické dospívající   dceři, bosenské imigrantce a   jejím nezvedeném synkovi.   Minghella do filmu dostal   vše, co má zjevně rád –   charismatického Juda Lawa,   Binocheovou brnkající Bacha   i hudbu Gabriela Yareda, tedy   to dobré a ještě lepší ze   svých předchozích děl.   Konec je pravda takový   britský – hlavní hrdina   dokáže přijít na to, kde   je jeho místo a imigrantka   poté, co splnila svůj úkol,   poslušně odchází zpátky   na svůj divoký východ, ale   nic není dokonalé, právě   tak jako vztahy mezi lidmi.

Sice je český název filmu   "Dveře dokořán",   ale tady rozhodně nikdo   nikomu dveře ani nic jinýho   dokořán neotvírá. Ba   právě naopak. Mladý gang   souvisle vykrádá   prominentní kancelář jedné   firmy, projektující   novodobý Londýn. Při   několikáté loupeži se   majitel rozhoidne firmu   hlídat sám. Načape   pachatele a honí ho až do   jeho bytu...ale poměry v jeho   rodině a poměry v rodině   onoho mladého loupežníka ho   donutí udělat kroky, které   jdou nad rámec toho, co je   běžné... Silný životní   příběh dvou různých   rodin, mající zcela různý   původ a životní podmínky.

Osa příběhu je   výborná.Vzniklo ale   průměrné vztahové   drama,které nejde až na   charakterovou "krev"   tak, jak to znám z dánského   režisérského hnutí   manifestu Dogma 95 a od   manifestu odvíjející   filmy..Příběh není moc   rozvrstvenný a na můj vkus   povrchní díky ne moc   hlubokým charakterům postav   (což je základ pro   konverzační vztahový   film).Je poznat,že drama je   více jakoby americké,než   evropské.Nic proti americké   produkci ale nemám.Dveře   dokořán je lepší průměr.

Obsah filmu, tak jak jsem si   ho přečetla, vypadá   zajímavě, neboli scénář   dobrý, ale režisér z toho   dokázal vytvořit pouze   nekonečnou nudu, kterou   občas prosvětlí prostitutka   v podaní Very Farmigy. Jude   Law je sám o sobě unylý a   nevýrazný, Binoche   jakbysmet. Takže výběr   herců se na tom také svým   dílem určitě podepsal.