Dívka s mušlí

Pokus o psychologické drama,   s dobrými scénami o   děvčeti, které se snaží   za každou cenu udržet   zdání rodiny, ale alkohol je   pro jejich matku silnějším   poutem. Obecně mne rušily   flashbacky do představ   hlavní hrdinky, pak jsem   nepochopila její akci, když   dostala peníze od otce a   prohýřila je na pouti s   cizími dětmi, ale hlavní   představitelka byla   uvěřitelná a takových   příběhů bylo a je bohužel   stále dost.
Velkým   plusem je pak ještě Hapkova   hudba a vtipní scéna je,   když si Evelyna Steimarová   přitáhne jako dalšího   amanta vlastního bratra:-)

"My za to nemůžeme, že   jsme se narodili!!!"   Tohle psychologické syrové   drama s velkým D je přitom   natočeno s tak citlivou a   křehkou režií, že smekám   před panem Svobodou! Je   pravdou, že tento dříve   velkým talentem oplývající   režisér se nebál a dokázal   natočit absolutně jakékoliv   téma a žánrově skákal od   jednoho oboru k druhému.   Dívka s mušlí je   příběhem o mladé dívce   Vendule, která žije ve   společné domácnosti ještě   se třemi bratry a matkou,   alkoholičkou, která si v   noci vodí domů chlapy a o   rodinu se vůbec nestará, o   tu se musí starat právě   Vendula, která to ale dělá   s láskou. Matka ji má s   jiným chlapem, ostatní   sourozenci má zase s   dalším. Každý ji po čase   nechal a přitom je   nešťastná a tak chlastá,   prodává dokonce svým dětem   oblečení, boty nebo flétnu,   na kterou hraje jeden z   chlapců, jen aby měla na   flašku. Vendula chodí občas   na návštěvy ke svému otci,   který by ji chtěl mít u   sebe a tak ji stále   přemlouvá, aby se k němu a   jeho nové ženě, se kterou   má asi desetiletou holčičku   nastěhovala. Ale Vendula by   šla jedině, kdyby si vzal   všechny, i její nevlastní   sourozence. Těžké a   složité sociální téma,   psychologie postav jsou   výborně napsané a všechny   výborně zahrané. Vendulu   zahrála Dita Kaplanová   (nehoráznej výkon), její   matku Evelyna Steimarová   (tady je asi nejvíce poznat,   že její dcera je Anna   Polívková, neskutečná   podoba, jako by si z oka   vypadly). Parádní malinkou   roličku si střihl na saxofon   hrající Eugen Jegorov jako   opilý amant matky, kterého   si v noci přivedla do bytu.   Film jsem viděl po delší   době a úplně mě uzemnil!   Podle mě je to nejlepší   psychologický film z   těžkých a šedivých   osmdesátých let, který   funguje i jako odkaz   tehdejší doby a žádný   jiný režisér už tohle   téma nikdy nepřekonal.   Málem bych zapomněl na   nádhernou tklivou hudbu Petra   Hapky, která film dělá   ještě smutnějším. Jsem   rád, že jsem majitelem   originálního filmového   plakátu, který mi visí na   dveřích pokoje.

Další z rádoby   psychologických   „studií“, kdy se s   kamerou dělají blbiny a to   má být jako to psycho. A   čím více těchto, tím   vyšší toto hodnocení   snímku. No budiž, tady to   příběhu zas tolik   neublížilo, protože byl   jednoduše plytký. A navíc   tak praštěný, že to až   mlátilo dévédéčkem. Ale   všichni uvěřili chování   třináctiletého žabce,   všichni, mimo mne. Jakž   takž to drží nad zemí   Hapkova hudba. Prostě je to   příběh, jakých se   neodehrávaly stovky, ale   tisíce a to jak tehdy, tak i   dnes. Když k tomu připočtu   pro mne skoro nesnesitelnou   Ditu Kaplanovou, zbude opravdu   jen ta hudba a občas dobrá   scéna.

Velice silný a dojemný   příběh,až se srdce   svírá..Hlavní hrdinka   úžasně podala svou   roli,též hudba velmi dobře   dokresluje smutnou   atmosféru.Film zobrazuje   těžký život předčasně   dospělého děvčátka a   jejích sourozenců,které má   na starosti místo   lehkomyslné matky závislé   na alkoholu.Přesto má pro ni   domov a její bráškové cenu   nejvyšší a nepřestává   doufat a snít v lepší   společné chvíle..Nevím,zda   Dita Kaplanová získala za   tento film nějaké   ocenění,ale zcela jistě by   si ho zasloužila..

Dívka s mušlí
Krásný film o krásné duši   děvčátka, o jejích snech,   nadějích i bolestech...
Takových filmů se dnes   už moc nenatočí.
Česká kinematografie   sklouzla na úplné scestí ve   snaze vyrovnat se západnímu   a především americkému   braku...9/10

Velmi citové téma,děti co   chtějí žít bez útrap   hledají své místečko, kde   by je měl někdo rád.   Starostlivá sestra své   bratry miluje a neopustí je i   když může mít daleko   lepší život u svého otce.   Moc brzo vzala do rukou   výchovu svých bratrů a   nestihne mít ani tak dětské   radosti jako ostatní. Až v   dětském domově pochopí,   že žít u matky alkoholičky   není to správné, jak si   myslela.

Dívka s mušlí je   film,který mě velice dojal a   poukazuje na závažnou a   bohužel na tomto světě ne   zcela vyjímečnou situaci,kdy   jeden z rodičů holduje   alkoholu a nejvíce tím trpí   právě děti...

Na citlivé sociologické   snímky byl Jiří Svoboda   vždycky machr a Dívka s   mušlí není výjimkou.   Příběh třináctileté   Venduly, která se stará o   domácnost, matku-alkoholičku   a tři mladší bratry je   smutný a bohužel přesně   vystihující situaci, která   v takových rodinách nebývá   nijak výjimečná. Roli   Venduly výborně zahrála   Dita Kaplanová.

Příběh třináctleté   dívky, který se musí   dotknout každého, kdo ho   viděl. Vendulka Brabcová,   dívka která dospěla   podstatně dřív než měla.   Neví co je to hrát si s   kamarády, mít hračky,   dívat se na televizi nebo se   jen obyčejně a v klidu   učit. Matka alkoholička,   která bez okolků prodává   její věci (dárky od otce),   aby měla na   "flašku", místo   bytu špinavá špelunka a   "na krku" tři   sourozenci. Ráno vstává a   chodí pomáhat matce uklízet   (pokud se jí ovšem podaří   probudit pomocí panáka   rumu), ve škole usíná   únavou a po příchodu domů   se stará o   "rodinu". Sociální   pracovnice si u nich   "podávají dveře"   a ona ani na okamžik   neuvažuje o přijetí otcovi   nabídky, přestěhovat se k   jeho nové rodině a začít   normálně žít. Působivý   film z děsivého prostředí.   Ze světa, kde děti nemají   právo na dětsví ani   rodičovskou lásku.