Děrsu Uzala

Kurosawa byl velký kumštýř   a mimořádný režisér.   Tenhle film je přes své   dobrodružné aspekty jedním   z nejlyričtějších bijáků   jaké jsem kdy viděl a   některé exteriéry jsou   prostě úchvatné. V   určitém ohledu je to hodně   zvláštní a řekl bych   jedinečný film. Jurij   Solomin byl v tehdejším SSSR   herecké eso a tak jeho výkon   nepřekvapí ale Maxim Munzuk?   Bože, ani nevím jestli ten   chlap je či spíš byl herec   ale ten výkon to byla fakt   paráda!!

Velice pěkný film určený   převážně pro milovníky   přírody, kterým nevadí   pomalé vyprávění   příběhu. Tato podívaná se   totiž táhne rychlostí   amerických turistů do   prudkého kopce a je z ní   cítit každá minuta její   bezmála dvou a půl hodinové   stopáže. Film je plný   dlouhých záběrů, ve   kterých se nic neděje a   spousta ne zrovna záživných   ale dlouhých dialogů. To mi   ale nebrání v tom dát film   vysoké hodnocení, protože   má nesporné kvality, které   jsou znát především při   krásných záběrech na   krajinu, která je střídavě   nemilosrdně pustá i   neprodyšně zarostlá.   Zároveň bych neměl   opomenout i velice dobré   herecké obsazení v němž   exceluje převážně hlanví   hrdina, který je nejen   sympatický ale i neskutečně   uvěřitelný. Pokud dáte   tomuto dílu šanci, odmění   se vám nevšedním   zážitkem.

Má to vysoké hodnocení, ale   u mě to teda osm hvězd   získat nemůže. Pěkný   příběh o přátelství a   životě v tajze, ale to   nestačí. Chápu, že je   staršího data, ale i tak je   to strašně pomalé,   rozvláčné.

Tentokrát velmi odlišný   film od klasických   Kurosawových samurajských   filmů. Nicméně symbióza s   přírodou je zde stejně   důležitá jako i v   předchozích jeho   snímcích....

filmový skvost Akira Kurosawy
Mám Kurosawu pevně   zafixovaného jako tvůrce   samurajských filmů. V nich   mě sice vždy jakýmsi   způsobem oslovil jako   filmař, ale neohromil mě   nám značně vzdáleným   námětem. Tento film je v   jeho tvorbě diametrálně   odlišný a pro mě   jednoznačně nejlepší ze   všeho, co kdy vytvořil.   Musel bych asi dlouho lovit v   paměti, abych si vzpomněl na   film, ve kterém je tolik   ryzího lidství, jako tady.   Film tvrdý a nesmírně   sentimentální současně. To   vše v nekonečných   prostorách naprosto   nedotčené přírody tajgy.   Lehké výtky padají na   poměrně dlouhou stopáž,   vzhledem k celkem   jednoduchému příběhu. Tady   musím nesouhlasit a naopak si   myslím, že některé scény   by mohly být i delší. Je   nutné se vžít do   prostředí, ve kterém se   film odehrává. Tam plyne   čas naprosto jinak – pomalu   a klidně. Bylo by jen na   škodu celého díla   setříhat jej tak, aby   odpovídal naší uspěchané   a hektické době. Vůbec jsme   si zvykli na to, že i film   musí být vždy hodně   akční, musí mít spád a na   plátně se musí stále něco   dít. Tenhle snímek je   úplně jiný. Je opravdu jen   o nezištném chlapském   přátelství. Komu je to   málo, asi bude zklamán. I   podle hodnocení je vidět,   že ne všichni jej docenili.   Těch je mi upřímně líto,   zřejmě prožívají svůj   život bez citu a bez emocí.   Moc se mi líbila   závěrečná věta v   hodnocení Chrustyna. Doufám,   že se na mě nebude zlobit,   když si ji vypůjčím a i   já s ní uzavřu své   hodnocení. Je skvělá a   lepší bych nevymyslel. Tak   tedy: „Dejte tomuto filmu   šanci a odmění se vám   nevšedním zážitkem.“