Děrsu Uzala

K ruské vojenské expedici, zkoumající neprobádaná místa sibiřské tajgy, se jako průvodce, stopař a lovec, přidává příslušník domorodého obyvatelstva, Děrsu Uzala. Ač je terčem mnoha posměšků a vtipů, záhy si získává, pro svou moudrost a obětavost, uznání členů výpravy. Jeho životními postoji je okouzlen a fascinován hlavně vedoucí výpravy, kapitán Arseniev. Když Děrsu Uzala zachrání kapitánovi život, vzniká mezi nimi silné pouto a přátelství. Po několika letech, při příležitosti konání další výpravy, se tito dva přátelé opět střetávají. Děrsu Uzala je již starý a trpí ztrátou zraku, protože by se v tajze již nemohl uživit, přijímá pozvání Arsenieva do jeho domova, do Chabarovska. Na sklonku svého života se tak člověk sžitý s přírodou střetává s civilizací. Sovětsko-japonský film byl natočen podle dvou románů (Stopař Děrsu Uzala a V lesích Ussurijského kraje) ruského cestovatele Vladimíra Arsenieva. Snímek byl oceněn Oscarem (1976) a mnohými dalšími cenami, a znamenal návrat režiséra Akiry Kurosawy na výsluní filmové tvorby.

Kurosawa vypráví o setkání dvou lidí v přírodě a jejich opětovném setkání po letech. Jde o velice lidský příběh o přátelství ruského cestovatele a kapitána carské armády s domorodým sibiřským lovcem národa Goldů (Uzalou).Vzájemné přátelství je utuženo mnoha nebezpečnými situacemi, které spolu prožili, i tím, že Uzala zachránil důstojníkův život. Kapitána okouzlí Uzalova animistická víra, díky níž Děrsu vidí za vším živým ''ľjudi'' a dokáže mluvit nejen ke zvířatům, ale i k ohni či větru...