Sňatky z rozumu

Antonín Dvořák: Co je to za hulváta? Kdo to tam tak bouchá, proč? - To je soused, asi je to na něho příliš hlučné, mistře. - Hudba, že ho ruší? Hudba? Tomu se taky říká člověk... Tak ať bouchá, barbar!

- Přišla jsem na to, že se o lásce proto tolik mluví a píše, aby se zapomnělo, že vlastně není a že je to všechno tak ošklivé. Ano, je to ošklivé, když se děvče vdá. Ale když to jinak nejde, co my zmůžeme? A člověk si zvykne. Všichni jsou stejní. A na všechny si zvykneš. Haničko, já ti přísahám při všem, co mi je svaté, že to je jenom zvyk. A nikdo se nevdává z lásky, to všechno je taková vymyšlenost. - Není. Taková veš nebo svině, ty se vdávají z lásky, protože by to jinak nedělaly. Ovšem u zvířat je to jednodušší, tam se nechce věno.

Páni nahoře jsou vždycky dobře informováni. Jde o politiku, jemnostpaní. A politika je vždycky předem smluvená hra, k níž jsme my, obyčejní smrtelníci, nebyli přizváni. Proto se nestarejme o nic než o to, jak co nejpříjemněji strávit svůj čas.

Každá veš si najde svého všiváka! Každá svině svého kance.