Byli jednou dva písaři

Při natáčení na venkovském statku nebyli tvůrci úplně důslední v zakrytí všech stop 20. století a tak si lze všimnout například bakelitových elektrických vypínačů.

Trojanův mlýn, ležíci mezi pražským Suchdolem a Úněticemi (v němž mimochodem přespával i Mikoláš Aleš) se změnil ve francouzský statek, kam se na důchod přestěhovali pařížští písaři Bouvard a Pécuchet. Bohužel je s tímto mlýnem spjata i velice tragická událost-v průběhu natáčení se v rybníku utopil Honza, syn Miroslava Horníčka, který za svým otcem často jezdil. Toto neštěstí připomíná kříž nad zahradou, ve které oba filmoví písaři pěstovali melouny...

-- Víte, pane Bouvarde, já myslím, že bychom je měli ohromit vybraným hovorem. -- No, to bych nedoporučoval. Protože vyslovíte nějakou hlubší myšlenku, oni nebudou schopni se s vámi do ní ponořit a nakonec jako blbec dopadnete vy a ne oni.

(pan Bouvard se zase jednou ráno probudil do výrazně pesimistické nálady): "Nemám žádný důvod k radostem. Každý den se mi jeví jako kalný potok plný slizkých kamenů bez sebemenší rybičky." Pécuchet: "O jaké rybičce to mluvíte?" Bouvard: "O jakékoliv, kromě té, co plave břichem vzhůru -- ačkoliv i tu bych bral." (vejde stájník Michal): "Ty chůdy se mají rozsekat, nebo co?" Bouvard: "Ty chůdy se mají přerazit někomu o hřbet, a nepřejte si, abych řekl komu!" Pécuchet: "Pane Bouvarde, neměl jste na něj tak křičet; to je vlastně hodný chlapec." Bouvard: "No jo, my jsme vlastně všichni hodní chlapci, jenomže dohromady děláme samé zločiny." Pécuchet: "Ale co vás to posedlo, pane Bouvarde? Vy jste se nějak špatně vyspinkal, že?" Bouvard: Já jsem se vyspal náhodou velice dobře; ale kdybych se neprobudil, tak by to bylo úplně nejlíp."