Josef Maršálek

Herec Josef Maršálek spojený především dlouhodobě s Národním divadlem pocházel z Plzně. Tady také vyrůstal a v roce 1939 dokončil gymnázium. Poté začal na Univerzitě Karlově studovat práva, ale krátce nato byly nacistickým okupačním režimem uzavřeny vysoké školy. Částečně ze zájmu, ale i bez možnosti jiného uplatnění nastoupil v rodné Plzni do Městského divadla, kde zahájil svou profesionální hereckou dráhu. Poslední okupační sezónu strávil v kočovné společnosti Františka Sece (1944-1945). Po válce pak na krátkou dobu našel zázemí ve Východočeském divadle v Pardubicích (1945-1946). Od roku 1946 Josef Maršálek trvale žil a působil v Praze. Jeho první štací zde bylo Studio Národního divadla (1946-1948), které mělo být odrazovým můstkem pro mladou levicově orientovanou generaci začínajících herců. Studio působilo původně v Dlouhé ulici, později v budově Stavovského divadla. Přes politický podtext jeho činnosti uvedlo řadu kvalitních inscenací, Maršálek zde hrál například v představeních Ze života hmyzu nebo Car Ivan Hrozný. V této době byl také poprvé osloven filmaři. V nadčasovém dramatu z těsně předválečné doby ULOUPENÁ HRANICE (1947) debutoval poměrně výraznou rolí fanatického nacisty Langera, v nevelké úloze pážete jej pak můžeme zaregistrovat v historické komedii ALENA (1947). Studio Národního divadla bylo v roce 1948 zrušeno a Josef Maršálek našel nové angažmá v Městském oblastním divadle Praha-Žižkov (pozdější Divadlo S. K. Neumanna). Působil zde v letech 1948-1958, původně jako herec, ale díky své angažovanosti v řadách Komunistické strany brzy dostal i jiné možnosti uplatnění a v letech 1955-1958 byl ředitelem Divadla S. K. Neumanna. Jeho další úkoly před filmovou kamerou se odehrávaly celkem přirozeně především v žánru budovatelských titulů nebo snímků značně ovlivněných dobou vzniku. Hrál nicméně i v nadčasových filmařských počinech, například jako rychtářův syn v dodnes vysoce ceněném dramatu DIVÁ BÁRA (1949). Velkou roli asistenta Beránka odehrál v kriminálce DNES VEČER O PŮL JEDENÁCTÉ (1949). V souvislosti se svým nástupem do řídících funkcí omezil své umělecké aktivity a na dlouhou dobu naposledy hrál menší roli ve filmu NEVĚRA (1956). V roce 1958 nastoupil Josef Maršálek do Národního divadla, kde pak působil téměř až do své smrti. Původně byl angažován jako člen činohry, vzápětí ale získal post ekonomického náměstka ředitele, v letech 1961-1965 byl pak šéfem činohry Národního divadla. Na tomto postu jej v roce 1965 vystřídal Vítězslav Vejražka, Maršálek nicméně nadále zůstával činný v administrativě činohry, naposledy byl od roku 1971 vedoucím ekonomem Národního divadla. Již od počátků svého působení na naší první scéně se Josef Maršálek v souladu se svým levicovým postojem snažil zasahovat do chodu divadla a za svou činnost byl v roce 1968 vyznamenán Řádem práce. Krátce před smrtí odehrál svou poslední filmovou roli, a sice komunisty Manna v normalizačním dramatu BITVA O HEDVIKU (1972) z prostředí ostravských uhelných dolů. V roce 1973 odešel Josef Maršálek do invalidního důchodu, téhož roku v září pak zemřel ve věku 53 let. Jeho manželkou byla herečka Pavla Maršálková, rozená Moorová (1917-1990).