Ivan Mozžuchin

Slavný ruský herec Ivan Iljič Mozžuchin celý život trval na datu svého narození podle původního juliánského kalendáře, na který Rusko (oproti ostatní Evropě) přešlo až roku 1918 a jako jeho rodný den se tedy většinou uvádí 26. září (čili 8. října podle současného datování) 1889. Světlo světa sice spatřil v malé vísce Kondol (Saratovská gubernie) na velkostatku svého otce, ale dětství a dospívání strávil v blízké Penze, kde po většinu času celá rodina žila. Mozžuchinovi patřili nejen mezi místní smetánku, ale hlavně platili za velké milovníky umění a oba své syny - Ivana i Alexandra - nechávali jejich rodiče často účinkovat v místním ochotnickém souboru. Když se však oba hoši propracovali i na profesionální scénu - Ivan se rozhodl pro dráhu činohereckou, zatímco starší Alexandr se stal operním pěvcem - byl oheň na střeše. To už se otci příliš nezamlouvalo, takže se snažil alespoň Ivana přimět spíše ke studiu práv na Moskevské univerzitě - bezúspěšně, syn tam vydržel sotva rok. Bez hereckého vzdělání a otcovy finanční podpory pak u kočovného divadla sbíral zkušenosti po venkovských scénách, až po čase zakotvil v moskevské Vvedenského divadelní společnosti. S filmem Ivan Mozžuchin koketoval už od roku 1908, ale větší pozornost vzbudil až r. 1911, kdy se stal členem Alexandr Chanžonkov filmařského týmu. Začínal tu rolemi v takových filmech, jakými byly "Kreutzerova sonáta", "Obrana Sevastopolu" a mnohé další. Jeho profesionální růst je spojen hlavně se jménem režiséra Jevgenije Bauera, pod jehož vedením se z Mozžuchina rychle stává doslova hvězda. Legendární je jeho výkon např. v dramatu Žizň v smerti, kde exceluje v hl. roli doktora Rena. Později Mozžuchin přijal nabídku také od dalšího význačného režiséra, Jakov Protazanov, který se v té době specializoval hlavně na filmové adaptace děl slavných ruských klasiků. Mozžuchinovi tato spolupráce vynesla, mimo jiné, např. krásné role v Piková dáma anebo Otec Sergej. Kromě toho samozřejmě hodně vystupoval i na divadle, kde mu častou partnerkou byla jeho manželka Natálie Lysenko, taktéž herečka. Roku 1920 využil příležitosti a spolu s dalšími umělci emigroval během natáčení z Krymu řeckou nákladní lodí do Turecka a později do Francie. Usadill se na okraji Paříže a snažil se navázat na své herecké úspěchy z Ruska, což se mu vcelku vedlo. Mimo jiné tu r. 1923 podle vlastního scénáře natočil film "Planoucí oheň", kde si hl. ženskou roli zahrála jeho manželka a on sám ztvárnil dokonce několik postav. Pod jménem "Grimasy Paříže" byl tento snímek s velikým úspěchem promítán i v sovětských kinech. Na jaře roku 1926 podepsal Ivan Mozžuchin smlouvu s Universal Pictures a odešel zkoušet štěstí do Hollywoodu. V zámoří ale neuspěl - nepomohlo mu ani přejmenování na kratší podobu "Moskin", ani plastická operace. V USA natočil jediný film (s příhodným názvem "Kapitulace") a raději se vrátil do zpátky Evropy. V letech 1928 - 1930 pracoval v Německu (např. film Bílý ďábel), ale to už se jeho kariéra kvapem chýlila ke konci. Důvodem pro to byl hlavně nástup zvukového filmu, v němž neměl Ivan Mozžuchin, díky svému silně ruskému přízvuku, ani tu nejmenší šanci uspět. Promluvil pouze v jediném snímku - Seržant X, kde ztvárnil roli Rusa, učícího se francouzský jazyk. I tak se ale konečný počet jeho filmů, k nimž si často psal i scénáře, odhaduje okolo stovky. Posléze se Ivan Mozžuchin stáhl do ústraní a 17. ledna 1939 jeho životní pouť ukončily rychlé souchotiny (TBC). Zemřel jako padesátiletý, v náručí svého bratra Alexandra, s nímž se dělí i o hrob na pařížském hřbitově v Saint-Genevieve-des-Bois.