Světla Amortová

Česká herečka, divadelní pedagožka, ale i zanícená funkcionářka KSČ, dcera známého sochaře V. Amorta, se narodila r. 1911 v Dobromilicích u Přerova. Hodiny herectví studovala soukromě u H. Vetterové a první angažmá si odehrála v pražském divadle Uranie. Významně se prosadila také v Bratislavě - ve Slovenském Národném divadle (1932 - 35), a to rolemi Svaté Jany a Julie. Po návratu do Prahy se hodně věnovala rozhlasu a po nástupu fašismu se aktivně zapojila do odbojové činnosti, za což byla nacisty rok a půl vězněna. Po válce hrála v Městských divadlech pražských, dlouhá léta vyučovala na DAMU a na téměř 30 let zakotvila ve Vinohradském divadle (1951 - 1980). Světla Amortová se většinou objevovala ve vedlejších rolích: Ves v pohraničí (1948), Nástup (1952), Frona (1954), Ošklivá slečna (1959). Zahrála si i v seriálech, např. 30 případů majora Zemana (díl Mědirytina z r. 1974) a bezcitná statkářka z Nejmladšího z rodu Hamrů (1975). Posledním filmem, kde ztvárnila menší roli babičky, byla nepříliš výrazná komedie Hop..a je tu lidoop (1977). Herečka Amortová se v 50. letech příliš angažovala na vysokých politických postech - Svaz československo-sovětského přátelství, předsedkyně Svazu dramatických umělců; nechvalně proslula svou aktivní účastí v tzv. Rekvalifikačních komisích, které vyřazovaly nepohodlné umělce z veřejného života prostřednictvím různých omezení a zákazů. Jako významná funkcionářka KSČ sbírala ocenění: Zasloužilý umělec (1967), Za vynikající práci (1970), Řád práce (1976), Řád Vítězného února (1981) - paradoxně byla její politická aktivita daleko známější než ta filmová. Jejím manželem byl Karel Beníško (syn herečky Otýlie Beníškové), kterého přežila o 10 let - zemřela v Praze r. 1985.