Jan Burian

Jan Burian na jevištích vystupuje již od poč. 70. let, kdy v dvojici s J. Dědečkem vytvořil a interpretoval tři kabaretní dramata uváděných v Divadle Hudby, Divadle Rubín nebo v Divadle Ateliér, ať se jednalo o pořad Já nechci lítal v raketě aneb Vesmírná tragédie; o Rozčtvrcení osobnosti aneb Burian a doktor Dědeček či o Love story aneb Dvě místa pro invalidy. Burianův a Dědečkův poslední společný projekt; zájezdový patnácti dílný pořad vlastních písní a textových koláží nazvaný Show na heslo, kritiky zařazovaný mezi kabaretní superseriál, zaznamenal na osm stovek repríz, ale ani přes zmíněný úspěch duo v další spolupráci nepokračovalo a Burian odešel na sólovou dráhu, na níž se představil opět zájezdovým představením Posezení s Janem, na které navázal komponovaným pořadem vlastních písní a monologů určený pro pražské Divadlo Viola nazvaný Písničky o lásce. Na počátku třetího tisíciletí má Jan Burian nachystáno hned několik pořadů či projektů určených jak náročnému, tak méně náročnému divákovi, jak dítkům školou povinným, tak těm, co ze školních škamen dávno vyrostli a proto jej pochopitelně můžeme spatřit jak objíždí celou republiku s nepřeberným množstvím vlastních programů, z nichž si pořadatelé rádi vybírají; a ostatně, doufejme, že ochotně i nadále budou. Jan Burian se poměrně brzy dostal i před televizní kamery a uplatnil se například v Písničkách pod rentgenem; v Galasuperšou nebo ve Folkové aréně. Kolegům záhy dokázal, že v televizním studiu dokáže velmi obstojně moderovat vlastní pořad, o čemž jsme se všichni přesvědčili v případě Posezení s Janem Burianem, ale že jeho schopnosti by se dalo plně využít i ke vzniku kontroverzního typu talk – show, což se mu zcela jistě podařilo do slova a do písmene naplnit v ryze autorsky vystavěném Burianově dnu žen. Mezi odbornými kritiky, televizními funkcionáři i u obyčejných diváků vyvolal již od prvního uvedení na obrazovkách Burianův den žen doslova poprask nejenom výběrem hostů napříč kulturním, politickým i společenským spektrem života od kontroverzních ženských osobností typu Agáty Hanychové; Jany Uriel Kratochvílové; Petry Paroubkové či Žanety Rosenberg přes diskutabilní Dagmar Damkovou; Evu Dvořáčkovou; Kateřinu Jacques nebo Elišku Bučkovou až po uznávané Sabinu Slonkovou; Helenou Třeštíkovou či Lucii Vondráčkovou; ale také tématy k diskuzi, až se tento typ programu nakonec dočkal natočení dvou řad. Moderaci využili u Buriana taktéž autoři vyhlašování prestižních Cen Magnesia Litera; jeho skladatelských schopností při několika dokumentárních filmech, respektive cestopisech, z nichž mnohé realizoval on sám od postu autora námětu přes scénář po produkci, což dokládá především titul Islandská paměť. V několika málo případech najdeme Burianovo jméno ve filmových titulcích jako textaře, což dokazuje například hudební hraný film J. Němce o zpěvačce Martě Kubišové nazvaný Stalo se na podzim. Jenže Burian je také hercem a čas od času přijímá i drobné úkoly pro stříbrné plátno, jak dokázal například v drobné roli z Křístkovy černé komedie Vyžilý boudník nebo v postavě Řehoře z povídky Mravní imperativ současné komedie o soužití muže se ženou,kterou O. Dabrowská natáčela pod názvem Kuličky. O tom, že je Burian před kamerami skutečně výraznou osobností s přesahem poselství všem věkovým kategoriím o společenském zařazení nemluvě, svědčí i fakt, že on sám usedl do křesla jako host v Noci s Andělem; v Prokopově oblíbené talk – show Krásný ztráty nebo byla o něm, jeho soukromí, životě i práci natočena Janou Klusákovou a Olegem Reifem 13. komnata. Jednou z nejčerstvějších možností Jana Buriana účinkovat před kamerou byl dokumentární životopisný snímek o Eduardu Kohoutovi, který pod názvem Poslední romantik točil O. Kepka a který také jistě není posledním režisérem, nabízející Burianovi příležitost zanechat svou stopu v dějinách světové kinematografie. Jan Burian svou kariéru započal jako nedílná součást dvojice Burian & Dědeček, v níž uplatnil na půldruhou stovku vlastních skladeb a zhudebnil na 4o Dědečkových textů a vyjma něj spolupracoval také s H. Hegerovou; J. Molavcovou; D. Fikejzem; V. Mišíkem; M. Prokopem; P. Skoumalem nebo skupinou Marsyas. Burian vytvořil s Vlastislavem Matouškem skupinu Zvláštní vydání nebo dal vzniknout triu Jan Burian & Jan Jeřábek & František Janče. S přibývajícím věkem se Burian obrátil především o pomoc ke svým oběma synům Janem, ml. a Jiřím, s nimiž od přelomu století pravidelně natáčí další a další desky nebo i vystupují ve formaci nazvané BuBuBu. Jan Burian je na hudebním poli jak zdatným skladatelem, tak neméně zdařilým textařem a jak v hudební kompozici, tak ve slovech písní je přemýšlivým až citlivým pozorovatelem křehkých mezilidských citů. V humorné nadsázce se pak Burian snaží vždy zachovat nevtíravý, ale všudypřítomný vážnější podtón, který v jeho osobité příjemně civilní interpretaci zůstává především velmi důvěrným autorským poselstvím vycházejícím z širokého stylového i žánrového základu. Není jistě bez zajímavosti, že díky naprosto originálnímu profesnímu oborovému zařazení se Burian dočkal vydání bezmála dvou desítek vlastních alb, od debutní Hodiny duchů přes Černý z nebe, Unaveného válečníka a Zrcadlo přes ceněné dvojalbum Dívčí válka až po desky Muži jsou křehcí, Dvanáct druhů samoty a Jak zestárnout, které jsou v jeho audiografii nejmladší. Burianovu hudební, textařskou nebo pěveckou tvorbu ale najdeme také na necelé jedné desítce kompilací, mezi něž lze zařadit dnes již legendární Večírek rozpadlých dvojic, Buď moje slunce nebo For Semafor. S koncertním programem J. Buriana, ať sólovým nebo kombinovaným se můžeme potkat i v současnosti, neboť s výchovným pořadem pro dospívající a mládež objíždí středoškolská vzdělávací zařízení a se svým šansonově písničkářským programem pak další štace po klubech v celé republice. Jan Burian patří mezi komerčně nevyhledávané osobnosti obyčejných konzumentů hudby a o to víc se zabydlel u odborné kritiky stejně jako u pozornějšího a náročnějšího typu posluchače, což je logickým výsledkem jeho záměrně vytvářené dlouholeté umělecké činnosti, načež mu přejme, aby měl stále dostatek nápadů i vnitřní síly z vytyčené cesty ani nadále neuhnout. Jan Burian se uplatnil se svou prací také na rozhlasových vlnách Československého rozhlasu, kde k jeho prvotním programům patřily Kabarety do kapsy a na přelomu tisíciletí k nim přidal i pořady Přestávka připravované s Přemyslem Rutem nebo Přesýpací hodina připravovaná znovu s ním a pak i s Janou Klusákovou. Jan Burian v současnosti pro Český rozhlas a jeho stanici Vltava připravuje pravidelně desetiminutovku Na sever s Janem Burianem, která je zasvěcena severské kultuře a v níž může naplno využít své letité vědomosti o zdejších krajích včetně průvodcovských zkušeností v dané destinaci. Jan Burian má skutečně velmi blízko snad ke všem možným formám umělecké činnosti a proto jistě ani jeho práce pro rozhlas či vlny éteru není konečná. Jan Burian po ukončení středoškolských studií absolvoval fakultu žurnalistiky pražské Univerzity Karlovy a nastoupil jako redaktor do časopisu Melodie. Přestože v inkriminované redakci na tehdejší dobu velmi prestižního čtrnáctideníku vydržel Burian pouze jednu sezonu, na psaní nezanevřel a i nadále publikoval své literární výtvory například v časopisech Film a divadlo; Scéna nebo Tvorba a například pro Gramorevui připravil čtrnáctidílný seriál o humoru v písničkách. Burianovy texty se mimo časopiseckého či novinového vydání dočkaly v mnoha případech také knižní podoby nejen u nás, ale i za hranicemi; a sice buď jako příspěvky do sborníků, ke kterým lze zařadit tituly Jaká radost, jaké štěstí nebo Texty; či přímo vlastního tvaru sbírky básní, cestopisů, esejů, fejetonů, popřípadě i sbírky povídek. Na knižních pultech nebo v knihovních regálech proto leží v současnosti na dvě desítky Burianovy literární tvorby, z níž mimo jiných jeho titulů lze vyzdvihnout sbírky poezie Hodina duchů a Ženy, muži a jiné básně; cestopisy Cokoli o New Yorku; Cokoli o Dánsku; Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři; Sága o cestě na Island nebo Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky; dále pak pět dílů Almanachu Burianovy kulturní ozdravovny nebo i sbírku fejetonů Přízrak v nákupním středisku a další příběhy z této jiné doby. Knižní podoby se dočkaly taktéž rozhovory s hosty z televizního pořadu Posezení s Janem Burianem, které autor přejmenoval na Zlaté časy televize. Prozatím posledním knižním titulem J.Buriana je publikace nazvaná Nežádoucí návraty E. F. Buriana, v níž se obrací, vzpomíná a hodnotí život, dílo i poselství tvorby svého otce a kromě ní se s jeho jménem stále můžeme setkat na stránkách Týdeníku Rozhlas, pro nějž píše pravidelně fejetony. Jan Burian patří mezi velmi čilé literární autory a jistě tomu tak bude i v nadcházejících létech, takže uzavírat seznam této inkriminované jeho tvorby je nyní předčasné. Jan Burian získal v r. 1974 za píseň Divadelní balada 1. Cenu Soutěže písničkářů O ptáka Noha. Od té doby si Jan Burian sice dokázal získat pozornost jak u odborníků, kritiků či v některých případech i u posluchačů, ale za oněch bez mála čtyřicet let výčet titulů a cen dosud rozšířit nedokázal. I když? V Případě Jana Buriana přeci ještě není zdaleka konec s jeho odkazem a tak je celkem možné, že se tento odstavec ještě v budoucnosti o něco málo rozroste. Herec, hudebník, moderátor, redaktor, režisér, skladatel, textař a zpěvák Jan Burian, který se kromě své profesní práce věnuje také fotografování i vystavování svých fotek; dále činnosti průvodce po severských zemích či autorsko námětové, publicistické, scénáristické, spisovatelské a produkční činnosti; je, jak samo jeho příjmení napovídá, členem velmi významného rozvětveného uměleckého rodu dějin československé historie, neboť je synem herečky Zuzany Kočové s legendárním dramatikem, politikem, skladatelem a režisérem Emilem Františkem Burianem, zároveň je otcem hudebníků Jiřího Buriana i Jana Buriana, ml.; bratrem herečky, tanečnice a zpěvačky Zuzany Burianové stejně jako herečky Kateřiny Burianové – Rajmontové; strýcem herce Filipa Rajmonta; vnukem pěvce Emila Buriana či prasynovcem pěvce Karla Buriana. Jan Burian působí přes čtvrtstoletí profesně ve svobodné povolání a jistě i díky tomu se stal zakladatelem Klubu islandských fanatiků.nebo též zdatným organizátorem každoročně pořádaného pražského Festivalu osamělých písničkářů, který vykrystalizoval v založení volného sdružení Osamělí písničkáři. Jan Burian jako čerstvý šedesátník své umělecké zbraně rozhodně neskládá a k odchodu do důchodu se jistě také ještě nechystá, takže se s ním určitě ještě budeme několik desetiletí v budoucnosti potkávat i dál. Audiografie (umělecká – výběr): 1982 – Ozvěny malých scén (LP); 1984 - Jan Burian & Jiří Dědeček: Jan Burian & Jiří Dědeček (EP); 1986 – Jan Burian: Jan Burian (EP); 1989 – Jan Burian: Hodina duchů (LP); 199o – Jan Burian & Jiří Dědeček & Petr Skoumal & Jan Vodňanský: Písničky rozpadlých dvojic (MC); Jan Burian & Jiří Dědeček & Petr Skoumal & Jan Vodňanský: Večírek rozpadlých dvojic (2LP); 1991 – Jan Burian: Černý z nebe (LP); 1992 – Jan Burian & František Janče & Jan Jeřábek: Buď moje slunce (CD, MC); 1994 – Jan Burian: Poesie (CD, MC); 1995 – Jan Burian: Hodina duchů (CD, MC); 1996 – Jan Burian & František Janče & Jan Jeřábek: Vypadáte opravdu dobře (CD); 1997 – Jan Burian: Černý z nebe (CD, MC); 1998 – Drobné skladby mistrů (EP); Jan Burian: Jenom zpívám (CD, MC); 2ooo – Jan Burian: Unavený válečník (CD); 2oo2 – Jan Burian: Drtivé jistoty (CD); Jan Burian: Zrcadlo (CD); 2oo3 – Jan Burian: Blues 4. kategorie / Božskej klid (CD); 2oo6 – Jan Burian: Dívčí válka (2CD); 2oo7 – Jan Burian: Muži jsou křehcí (CD); 5o miniatur (CD); 2o1o – Jan Burian: Dvanáct druhů samoty (CD); For Semafor (CD); Jan Burian & Jiří Dědeček & Petr Skoumal & Jan Vodňanský: Večírek rozpadlých dvojic (2CD); 2o12 – Jan Burian: Jak zestárnout (CD); Jan Jeřábek: Mýlíš se, řekla láska (CD); … Bibliografie (sbornická – výběr): 1973 – Jaká radost, jaké štěstí; 1982 – Jungfer Lotty und andere tschechische Chansons; 1983 – Texty; 1989 – Z dílny malých scén; … Bibliografie (samostatně autorská – výběr): 199o – Hodina duchů; 1991 – Cokoli o New Yorku; Rychle než to zapomenu aneb Soukromé zápisky z let 1982 – 1985; 1992 – Cokoli o Dánsku; Je tu nějaký zavěšený kafe?; 1993 – První almanach Burianovy kulturní ozdravovny; 1994 – Druhý almanach Burianovy kulturní ozdravovny; Soukromá zpráva z Aarhusu; 1995 – Třetí almanach Burianovy kulturní ozdravovny; Sága o cestě na Island, 1996 – Zlaté časy televize; 1998 – Čtvrtý almanach Burianovy kulturní ozdravovny; Chilský deník aneb Cautiverio; 2oo1 – Pátý almanach Burianovy kulturní ozdravovny; 2oo2 – Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři; 2oo5 – Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky; 2oo8 – Ženy, muži a jiné básně; 2oo9 – Přízrak v nákupním středisku a další příběhy z této jiné doby; 2o12 – Nežádoucí návraty E. F. Buriana; … Divadlografie (umělecká – výběr): 1975 – Já nechci lítal v raketě aneb Vesmírná tragédie; 1978 – Rozčtvrcení osobnosti aneb Burian a doktor Dědeček; Show na heslo; 198o – Love story aneb Dvě místa pro invalidy; 1985 – Posezení s Janem; 1986 – Písničky o lásce; … zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské republiky