Karel Toman

Osada Kokovice, ve které se 25. února 1877 narodil Karel Toman /vl. jménem Antonín Bernášek/, básník, překladatel a redaktor, je součástí obce Klobuky. Leží na rozhraní Středočeského a Ústeckého kraje a nemá víc jak stovku obyvatel. Jako syn rolníka se musel velmi přičinit, aby byl přijat ke studiu na slánském gymnáziu. Od roku 1890 pokračoval ve studiu v Příbrami. V roce 1896 sice v Praze zahájil studium práv, ale po čase studium přerušil a nikdy nedokončil. V rychlém tempu vystřídal více zaměstnání, vždy šlo o nižší podřízená úřednická místa a zapojoval se pilně do života pražské bohémy. Od roku 1902 byl členem Kruhu spisovatelů. Knižně debutoval v roce 1898 sbírkou básní Pohádky krve. Stále hnán hledáním nových pocitů a životních cest se stal od roku 1902 členem Volného literárního sdružení Syrinx, stýkal se s anarchisty a anarchistickými skupinami na českém severu. Zapojoval se do aktivit kolem hnutí Nového kultu. V roce 1903 se přesunul do Vídně a v období od října 1904 do srpna 1905 s minimálním vybavením podniká cestu do Berlína, přes Holandsko do Anglie, odkud se vrátil do Paříže. Po návratu do Prahy žil bez pevnějších příjmů. Opět se vydal na cesty v roce 1908, aby zakotvil v Paříži, kde se stýkal s anarchisty a přáteli František Gellner a Jindřich Hořejší. Po Vídni, kde se zdržoval do počátku roku 1911, se potřetí přemístil do Paříže. Koncem toho roku se vrátil do Čech a stal se redaktorem Českého deníku v Plzni a ještě téhož roku byl ustanoven kopistou Zemského archivu. Během svého vandrování po Evropě napsal a vydal jedny ze svých nejlepších sbírek básní: Torzo života /1902/ a Melancholická pouť /1906/. Po vydání sbírky Sluneční hodiny /1913/ byl oceněn Cenou Turkovy nadace. Díky tomu se mohl rozjet do Dalmácie. Od roku 1917 byl redaktorem Národních listů. Po skončení první světové války až do roku 1925 byl pracovníkem knihovny Národního shromáždění a poté, co byl na vlastní žádost pensionován, cestoval po jižní Francii. Na počátku 30. let minulého století již byl řazen mezi cenami uznávané spisovatele. Jistou nezávislost a odstup si uchovával, i když spolupodepsal několik levicových manifestů na obranu demokracie. Po osvobození v roce 1945 se ještě zčásti podílel svou tvorbou na dobové atmosféře, související s osvobozením Československa od nacistické okupace, ale již s nalomeným zdravím se pouze omezil na publikování svých básní v časopisech a denním tisku. V roce 1945 byl jmenován národním umělcem. V období své nejaktivnější literární tvorby napsal a vydal sbírky básní, který patří do zlatého fondu české literatury: Verše rodinné a jiné /1918/, Měsíce /1918/, Hlas ticha /1923/, Stoletý kalendář /1927/, Rostlo stranou /1930/ aj. Ceněny byly i jeho překlady z francouzské literatury: Octave Mirbeau, Guy de Maupassant, Anatole France a dalších. Karel Toman zemřel 12. června 19456 v Praze ve věku 69 let.