František Gellner

František Gellner se narodil 19. června 1881 v Mladé Boleslavi do rodiny židovského obchodníka, majitele domu a továrničky na výrobu tkanic. V roce Františkova narození zkrachoval. Jeho matka měla spisovatelské sklony. Ve svém rodišti absolvoval obecnou školu i gymnázium a podílel se svou prvotní tvorbou na vydávání mladoboleslavských studentských časopisů Lípa; Lucerna; Pele-Mele a Mládí. Žil volným bohémským životem a často se objevoval na anarchistických schůzích. V období let 1900 až 1901 studoval neúspěšně techniku ve Vídni, když složil pouze předepsanou zkoušku z kreslení. Ve stejné době začal psát do Nového kultu. V druhé polovině roku 1901nastoupil na báňskou školu v Příbrami, kde se završil jeho přechod mezi aktivní anarchisty. Byl také častým návštěvníkem vily básníka S. K. Neumanna v Praze na Olšanech. Zde se mimo jiné setkával s literáty Karlem Tomanem, Fráňou Šrámkem, Marií Majerovou aj. Ve stejné době dostal syfilis. Na podzim roku 1904 nastoupil u zeměbraneckého pluku č. 10 v Litoměřicích vojenskou službu. V hodnosti svobodníka po uplynutí jednoho roku se vrací do Mladé Boleslavi. Ještě v roce 1905 zahájil svá studia na mnichovské malířské akademii, ale po krátkém studiu se téhož roku vydává do Paříže, kde pobýval až do roku 1908 a živil se ilustracemi pro humoristické časopisy: Rire, Cri de Paris a Le temps. V roce 1908 jej přimělo otcovo vážné onemocnění k návratu do vlasti. Od roku 1909 studuje opět malířství na akademii v Drážďanech, ale vydržel na půdě jen krátce a vrátil se do milované Paříže. V roce 1911, po svém návratu, se stal karikaturistou a redaktorem Lidových novin v Brně. Nejprve jako externí spolupracovník, později jako člen redakce, jemuž byla svěřena poslední stránka nedělní přílohy Lidových novin-Večery. Jako jednatel se zapojil do činnosti Občanského klubu Lidové strany pokrokové. Již v srpnu roku 1914, přestože nebyl dostatečně zdravý, narukoval do Mladé Boleslavi a odtud zakrátko odjel na haličskou frontu. Dne 11.9.1914 byla rakousko-uherská obrana prolomena ruským útokem a generální štáb nařídil všeobecný ústup před Rusy za Dunajec. Došlo k tragickém u chaosu a následného krveprolití na rakouské straně. Poslední svědectví o Gellnerově pohybu na bojišti poskytl plukovní lékař MUDr. Fiala, který jej zahlédl během ústupu z pozic mezi Zamosci a Tomászowem. Od 13. září 1914 byl u svého pluku veden jako „nezvěstný“. Typická pro počátky Gellnerovy poezie je typická heinovskou ironie a sebeironie. Pod zdánlivě poetickým titulem Po nás ať přijde potopa/1901/, je skryt konflikt mladické vášně s dobou naplněnou pokryteckými ideály a maloměšťáctvím. Jednoznačným přímým pojmenováním se jako autor ostře postavil proti soudobé, symbolistně dekadentní tendenci v poezii, které se však sám v mnoha případech nevyhnul.Plná skepse vůči hodnotám společnosti je také sbírka básní Radosti života /1903/. V posmrtně vydané sbírce Nové verše /1919/ se pod teskným tónem zpovědi objevuje věcný nadhled, a také odpoutání se od vlastních smutků a konečné vcítění do problémů druhých. hovorovými obraty. Je také autorem próz Cesta do hor a jiné povídky /1914/ obsahující prozaický pohled na lidské slabosti ze židovského prostředí. Ještě životněji než v těchto anekdotických příbězích spojil Gellner své epické směřování se svou filozofií v rozsáhlé veršované skladbě Don Juan /1912/. Gellnerova poezie je pro svou nadčasovost stále předmětem zájmu čtenářské veřejnosti, ale také se objevuje v nejrůznějších pořadech o poezii, nejen v rozhlasových, ale také i televizních studiích. Některé básnické texty jsou inspirativní o pro hudební interprety např. skupina Katapult aj. František Gellner ilustroval knihu Karla Havlíčka Borovského Křest sv. Vladimíra. Erkul