Inka Zemánková

Česká královna swingu Inka Zemánková se narodila jako dcera mlynářského dědice z Karlíka u Dobřichovic, který zahořel láskou k hornické dcerce z Brandejska u Kladna. Bohatý mládenec a chudé děvče – tato kombinace pro mladíkovu rodinu nepřicházela v úvahu. Rodiče se postavili proti vztahu, avšak Inčin tatínek si svou lásku uhájil a odešli spolku do Prahy. Narodila se malá Inéz Koníčková. Když jí byly dva roky, tatínek bohužel zemřel na souchotiny (pracoval jako číšník). Maminka se později provdala za fešného řezníka, o němž dlouho malá Inuška netušila, že není její pravý tatínek. UMĚLECKÉ ZAČÁTKY Inéz již od dětství ráda zpívala. S maminkou poslouchaly černošské spirituály z gramofonových desek. Přirozené herecké nadání uplatnila Inuška v době pobytu rodiny v Pardubicích, kde vystupovala v dětských rolích v divadle. Později se objevovala i na jevišti v Hradci Králové a když se rodina přesídlila do Bratislavy, stala se Inéz elévkoui baletu Slovenského Národního divadla. Zde mladičkou Inéz upoutala kavárna Reduta nacházejhící se kousek od divadla. „Bydleli jsme naproti divadlu a tak, jak jsem jen trochu mohla, jsem tam byla, každou volnou chvíli. Chodili tam často umělci, nebylo tedy nějak obtížné tam proklouznout a alespoň na chvíli se zdržet. Snadné to bylo obzvláště v létě, když na terase před kavárnou byly otevřené velké skleněné dveře. V šatně jsem pak děvčatům zpívala, co jsem slyšela,“ vzpomínala později na „bratislavská“ léta paní Inka. Z KONÍČKOVÉ ZEMÁNKOVÁ Z Inušky se stávala slečna, když náhle přišla o milovanou maminku. Osiřelé dívky se ujala rodina maminčiny přítelkyně, jejíž nejstarší dcera si Inku odvezla do Prahy. Z vděčnosti nad láskou, kterou v tíživé situaci projevila projevila rodina Zemánkových osiřelé dívce, přijala později Inéz jejich příjmení jako umělecké. V Praze se Inéz musela rozkoukat a toužila po zpívání. Svým zpěvem zaujala kapelníka Bobka Bryena z baru Esplanade, který talentované děvče angažoval. Aby si Inéz vydělala na oblečení, v němž chtěla předstoupit před publikum, pracovala nějaký čas jako prodavačka cukrovinek. PRVNÍ ÚSPĚCHY NA SWINGOVÉM POLI První štace s kapelou vedla do Zlína. Zdejší publikum milovalo swingový zpěv a tehdy, na sklonku 30. let, byli mladistvým a zvučným hlasem Inčiným zlínští obyvatelé nadšeni. Nabídky se začaly hrnout a Inka byla oslovena i pracovníky brněnského rozhlasu. S nahráváním písniček pro rozhlas však nesouhlasil Inčin „šéf“ Bobek Bryen, což mladou zpěvačku moc mrzelo, ale vzápětí přišla nabídka přímo z orchestru Karla Vlacha. Ten projevil přání, aby Inka neodepisovala Bryenovi smlouvu a šla do Prahy. SPOLUPRÁCE S KARLEM VLACHEM Pod vedením zkušených kapelníků Karla Vlacha a Karla Slavíka z orchestru Blue Music se začala Inka naplno prosazovat v Praze. Spolupráce s Blue Music však netrvala dlouho. Snoubenka Karla Slavíka byla totiž Židovka a Karel Slavík raději tedy před nástupem fašismu emigroval do zahraničí. Inka pak více spolupracovala s Karlem Vlachem, který původně působil jako saxofonista v orchestru, dirigentem se stal až později. Společně s Inkou se Karel Vlach podílel na její první gramofonové nahrávce s názvem „Ráda zpívám hot“. Další skladby připravovali pro Inku např. Jiří Traxler, Fritz Weis, František Svojík a jiní. Začala též spolupracovat s orchestrem R. A. Dvorského. PROTEKTORÁTNÍ ANGAŽMÁ V roce 1941 nabídl Jaroslav Malina Ince jednoroční smlouvu do kavárny Vltava. Inka souhlasila, domnívala se, že časově bude moci dostát závazkům v kavárně i vystupovat s orchestry Vlacha a Dvorského. Avšak vytíženost v kavárně se ukázala jako celodenní náplň, navíc J. Malina neměl zájem uvolňovat Inku na zájezdy s orchestry. Navíc válečná léta pro umělce nebyla snadná. Musela se podrobit také Inka, která později dostala příkaz tzv. „shora“, aby odjela s orchestrem Karla Finka vystupovat na programech pořádaných pro české dělníky, kteří byli totálně nasazeni. S lítostí a bolestí vzpomínala Inka i po letech na těžké chvíle, kdy přijela do Norimberku těsně po náletu a do duše se jí nesmazatelně vrylo lidské utrpení, jehož tu byla svědkem. SMUTNÁ LÉTA POVÁLEČNÁ Do konce války působila Inka Zemánková ještě v divadle „U Nováků“ (dříve Osvobozené divadlo), kde účinkovala jako subreta po boku Járy Kohouta. Krátký čas těsně před osvobozením se jejím působištěm stal opět Zlín, kde spolupracovala s dirigentem Karlem Vackem. Válka skončila a velká změna nastala i v osobním životě Inky Zemánkové. Provdala se za Václava Holuba a odstěhovala se s manželem do Liberce. Stále se věnovala milovanému swingu a jazzu, vystupovala na zájezdových představeních, účinkovala s libereckým big bandem Ládi Bareše. Nástup nové doby (osudový rok 1948) Ince Zemánkové, jakožto symbolu „kapitalistického“ umění, nepřál. Talentované zpěvačce bylo oznámeno, že její hudební žánr a vystupování je pro nastupující nový směr nevyhovující. Inka tak byla násilně donucena opustit svou milovanou profesi. Neopustila ji sice úplně, neboť k vystupování na veřejnosti se směla čas od času do určité míry vrátit, ale přesto to již byl jen stín její původní pěvecké kariéry, pro kterou žila a kterou milovala. Je to moc smutné, ale tato půvabná a veskrze talentovaná dáma s krásným hlasem musela pak jeden čas pracovat jako traktoristka v obci Cvikov. Občas se jí podařilo vyhrát boj s dobou a mohla se vrátit ke své profesi. Na přelomu 50. a 60. let vystupovala v Polsku a na Slovensku, podvolila se natolik požadavkům doby, že se donutila upravit i svůj specifický hlasový projev, aby byla mocipánům vyhovující. S povděkem tak vítala každou možnost, kdy se mohla postavit za mikrofon a ponořit se do milovaného zpěvu. Bez ohledu na politickou situaci se však již na výsluní bohužel nedostala. Přišly totiž nové hudební směry, zejména revolt v 60. a 70. letech, swing a jazz ustupují přece jen do pozadí. UMĚLECKÝ NÁVRAT Když se v 80. letech politická situace poněkud uvolnila, směla Inka Zemánková se opět více ponořit do své pěvecké práce, nebyla již tolik omezována v činnosti, čehož využila, aby natočila LP desku „Dívka k rytmu zrozená“, která vyšla v roce 1988. Když se přehoupl listopad 1989, připomněli si milovníci prvorepublikových hvězd stále úžasně vypadající a nesmírně šarmantní dámu Inku Zemánkovou v hodinovém snímku „Bloudění v rytmu a v životě Inky Zemánkové“. V roce 1992 vydala LP s příznačným názvem „Slunečnice“. Ano, s názvem nesmrtelné písničky, kterou bezesporu obdivovatelé černobílých snímků znají z konverzační veselohry s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým „Hotel Modrá hvězda“. Poslední album Inky Zemánkové bylo vydáno r. 1997 a neslo název „Zlaté hity 1939 – 1997“. Není bez zajímavosti, že když v druhé polovině 90. let vysílala TV Prima hudební pořad „Carusošou“ – soutěž pro amatérské zpěváky – zasedla zde v jednom vysílání paní Inka dokonce i mezi odbornými porotci. SOUKROMÝ ŽIVOT O svém soukromí Inka Zemánková nikdy příliš nemluvila. Velmi milovala svého prvního manžela Václava Holuba, ale bohužel zemřel po několika letech. Více než 20 let byla paní Inka sama. Posléze se její velkou láskou stal lékař Josef Bednařík, s nímž strávila krásná léta podzimu života. Inčin manžel zemřel v r. 2000, do nebe jej milovaná Inka následovala o pouhých 14 dnů později! Královna a symbol českého swingu nás navždy opustila dne 23. května roku 2000. TAJEMNÝ ROK NAROZENÍ Závěrem bychom si měli říct velmi důležitou věc, kterou se obvykle v životopisných článcích začíná. Jde o datum narození. Inéz Koníčková se narodila v Praze, ano, o tom není pochyb. Stalo se tak 4. srpna, ale kterého roku? Inka Zemánková velmi pečlivě po celý svůj život tajila správný rok narození. Uváděla r. 1925, ale s ohledem na její angažmá od poloviny 30. let nebylo příliš pravděpodobné, že by desetiletá holčička (byť takové případy dětských umělců také byly, přirozeně) nastartovala tak obrovskou kariéru, což by bylo reálné za předpokladu, že bychom měli Inku spojenou s dětskými hvězdičkami. Ale ona se zapsala do uměleckého světa již jako velká slečna. Někde tedy musela být chyba a již za života Inky Zemánkové se spekulovalo o tom, že Inka bude pravděpodobně starší. V různých úvahách a článcích často figurovaly roky 1919 – 1922. Teprve až po Inčině smrti se objevil její rodný list a odhalil překvapivé tajemství – dle tohoto dokumentu byla Inka dokonce o plných deset roků starší! Narodila se tedy 4. srpna roku 1915 v Praze na Smíchově. Je neuvěřitelné, jak se jí tuto skutečnost podařilo tajit celá léta, byť pravdou je, že i v pokročilejším věku vypadala paní Inka vždy výborně a zůstávala skutečnou dámou, jakou byla celý život. POUŽITÉ PRAMENY: SUCHÝ, O.; DORŮŽKA, L: Dívka k rytmu zrozená, nakl. Ikar, 2006, 1. vyd., ISBN: 80-249-0795-X Článek: „Svingující Inka Zemánková: Slunečnice v nesprávné době“, dostupný z: http://www.televize.cz/scripts/detail.php?id=13407 Článek: „Inka Zemánková: Milovaná zpěvačka, která se rvala se životem“, dostupný z: http://www.super.cz/clanek/15028-inka-zemankova-milovana-zpevacka-ktera-se-rvala-se-zivotem.html