Panna

"Panna." V této české veselohře natočené podle námětu dramatika Františka Zavřela, nejsou zápletky nikterak složité. Tři milenecké páry jsou od počátku zřetelně předurčeny, že se za sebe dostanou, a cesta k tomu je spojena s překážkami poměrně nejtěžšími pro dceru manželů Piskořových, majitelů penzionů, ovšem zadlužených. Není tedy divu, že matka by proto ráda našla zámožného ženicha pro dceru Kláru, nejprve ve starším rozvedeném architektovi, jehož by však jeho dcera ráda usmířila s matkou, a pak v prohnaném bankéři. Ale Klárka, na prostředí, v němž žije podivuhodně naivní - tak ji také představuje Věra Ferbasová - se zakouká do sklepníka, o němž samozřejmě diváci vědí, že je to vlastně horní inženýr. Klárka se vnucovaným ženichům úspěšně brání a nakonec se sama uvede v trapné podezření. A tam vlastně, dost pozdě pro rozvoj děje, teprve začíná veselohra v konversaci okolo této situace, pro mladou dívku jistě choulostivé. Satirické šlehy, snad zamýšlené, zde zasviští do prázdna, protože zde není důvod k satiře, jedině, že by snad bylo jejim předmětem shánění ženichů., jak se provádí v podání Antonie Nedošínské Klárčiny matky. Partnerem Ferbasové zde byl poněkud nevýrazný Jiří Vondrovič, ve dvou dívčích rolích Božena Šustrová a Sylva Langová. "Panna" byla veselohra rozvíjející se převážně v interiérech, nekladla na režiséra Františka Čápa velkých nároků. Pěkné zde bylo zastoupení kamery Karla Degla.