David Vondráček

David Vondráček se narodil 30. 4. 1963 v Mariánských lázních, a již od mládí jej to směrovalo na filmařinu a dnes patří mezi přední české režiséry dokumentárních filmů a reportáží. Velice úzce spolupracuje s Českou televizí, pro kterou se podílí svojí prací na tvorbě zajímavých i populárních cyklech. V roce 1993, když vznikl projekt Gen – elita národa, dostal nabídku od Fera Feniče podílet se svojí režisérskou prací na cyklu a natočil část z 181. dílů, který mapuje známé i neznáme lidi, kterých si i vážíme. Dalším velkým projektem Fera Feniče je velice oblíbený cestovatelský pořad Cestománie, pro který i David Vondráček přispěl svojí troškou do mlýna a ukrojil část z 267. dílů, které natočil. Cestovatelský týdeník se podílí na objevování pro diváka zajímavostí z různých zemí, na celém světě, kam se nikdy nemůžeme dostat, a který mapuje život lidí, kteří v nich žijí. Pořad podpořili mluveným slovem Bára Štěpánová a Mirek Vladyka. V dalším režisérském záměru se podílí i sérií dokumentů a reportáží o Českém milování, o různých podobách lásky a citů, o kterých se veřejně nemluví, kde nám vypráví O lásce bláznivé, O lásce, kde si partner změní pohlaví nebo Když žena miluje mladšího muže. Pro další projekt, který mapuje Jak se žije…, natočil Jak se žije lidem, kteří jsou bez práce; Jaký je život po tragédii; Jaký život žijí rómští policisté; Jak se žije stoletým lidem, zvěstovatelům nebo žoldákům. V oblíbených dokumentech pokračuje a natáčí filmy o fotbalovém mágovi Josefovi Masopustovi, o tenisové legendě Stanislavovi Drobném, o zpěvačce, která je ve světě populárnější nežli je Karel Gott - Věře Bílé, nebo zpověď Elišky Haškové, která začínala pracovat pro amerického prezidenta J. F. Kennedyho a po jeho smrti v práci pokračovala pro další čtyři americké prezidenty. V roce 2010 se pustil do práce na kontroverzním tématu, které se dá přirovnat k Satanovým veršům, nebo vypuštění džina z lahve. Zajímají jej lidské osudy německých usedlíků, kteří žili na českém území stovky let a po skončení II. světové války byli vysídleni do své staré vlasti, kdy při tzv. divokých odsunech bylo pácháno příkoří na civilním německým obyvatelstvu, kdy děti umíraly hlady, ženy byly znásilňovány a muži popravováni. Ve filmu Zabíjení po česku se věnuje velká část filmu i události v Postoloprtech, kdy jeden měsíc po válce bylo postříleno československými vojáky a gardisty téměř 800 německých civilistů. Dokumenty Zabíjení po česku, Řekni, kde ti mrtví jsou a Sbohem český koutku, dokumentuje česko – německé vztahy. Ve filmech se věnuje jednostranně masakrům páchaných na německém civilním obyvatelstvu po skončení války. Mluví zde očití svědci vražd, kteří o něčem takovém desítky let mlčeli. Nyní režisér David Vondráček povzbuzen cenami, které si vozí z Německa za filmy, prohlašuje, že v tomto mapování bude pokračovat….