Petr Pithart

Petr Pithart , narozený 2. ledna roku 1941 v Kladně, pochází z rodiny právníka a předválečného člena KSČ a za II. světové války nacisty vězněného JUDr. Viléma Pitharta, pozdějšího náměstka ministra průmyslu a naposledy do roku 1969 československého velvyslance ve Francii ve spojitosti s protestem proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. Petr Pithart po ukončení středoškolských studií absolvoval právnickou fakultu Univerzity v Praze v roce 1962, přičemž ještě během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Své členství v této politické straně ukončil na protest proti okupaci vlasti v září roku 1968. Po absolvování práv pracoval od roku 1962 jako odborný asistent na katedře státu a práva Univerzity Karlovy. Od roku 1968 do roku 1969 byl souběžně externím redaktorem Literárních listů a tajemníkem mezioborového týmu Zdeňka Mlynáře, který se zabýval reformou politického systému. Krátce byl studentem na Oxfordské univerzitě. Po návratu do vlasti a musel opustit právnickou fakultu UK. Počínaje rokem 1969 vystřídal několik dělnických profesí a mimo jiné pracoval jako čerpač a později jako právník ve stavebním podniku, odkud byl po podepsání Charty 77 okamžitě propuštěn. V té době spolupracoval s dalšími signatáři Charty 77 a angažoval se na poli zajišťování i tvorbě samizdatové literatury. Trvale se nemohl uplatnit jako právník a pracoval jako zahradník, noční hlídač, pomocná síla ve skladu. V roce 1989 se od počátku zapojoval do činnosti v Občanském fóru, kde byl od počátku roku 1990 členem Koordinačního centra OF. Na základě doplňování poslanců tehdejšího Federálního shromáždění, české části Sněmovny národů, se stal Petr Pithart od 30. ledna 1990 poslancem, sice bezpartijním, ale delegovaným za volební obvod č. 2, tedy Prahu 4. Ve skutečnosti patřil mezi kooptované poslance za Občanské fórum. Od února 1990 do července 1992 byl předsedou české vlády. V roce 1991 pokračoval ve své politické činnosti a při rozpadu Občanského fóra se jako spoluzakladatel a následně místopředsedou, angažoval při vzniku Občanského hnutí, které jako politické uskupení ve volbách v roce 1992 zcela neuspělo, když nezískalo ani zastoupení v zákonodárných sborech. Petr Pithart se krátkodobě do politického dění nezapojoval. V roce 1990 se stal docentem právnické fakulty UK Praha a také předsedou Společnosti Bernarda Bolzana. V období let 1996 až 1998 a dále 1998 až 2000 byl předsedou Senátu ČR, od roku 2004 byl jeho místopředsedou. Senátorem byl za senátní obvod č. 44-Chrudim v období let 1996 až 2012. Neúspěšně kandidoval v roce 2003 na funkci prezidenta České republiky. Literárně debutoval v roce 1959 v kulturní rubrice časopisu Univerzita Karlova, kterou až do roku 1962 redigoval. V následujících létech své texty a poezií publikoval v časopisech Plamen; My; Listy, v deníku Práce, Literárních novinách a Literárních listech. V roce 1979 ineditně vydal svou úvahu: Pokus o vlast: Bolzáno, Rádl, Patočka a my v roce 1979. Po roce 1990 vydal publikace s historickými rozbory českého politického dění a myšlení, např. Osmašedesátý /1990/; Obrana politiky /1990/; Dějiny a politika: Výbor z esejistiky /1991/ a další. Spolupracoval s Československým i Českým rozhlasem, Čs. televizí v nejrůznějších pořadech a reportážních vstupech.