Vít Obrtel

Z díla Víta Obrtela: Na motiv ze staré Číny Nedostavěný dům. Holé pilíře, bezlistý sad a to prázdno mezi nimi, místo stropů nebesa. A žádné hlasy. Měsíční sonátu kdosi vyhrává. Ale to se jenom zdá. Ještě si chvíli počkáme, než k pianu usedne slečna a střepy ticha posbírá. Básník Chan Šan na Studené hoře za posledními útesy usmívá se v bílém měsíci /ze sb. b. Hudba o křehkosti,1983/

Řekli a napsali o Vítu Obrtelovi: ...Obrtelovo básnické myšlení kondenzuje, zpřesňuje a tříbí zážitek smyslů, ale negeneralizuje, nesumarizuje jej, neuniká z povinnosti přesně pojmenovat do abstrakce, která tak dobře umí krýt nejen kdekterou prostřednost, ale i selhání v prostoru básnické noetiky, jímž je obraz. Obrtelovo myšlení je zcela ponořeno do obrazu. To, co v něm myslí, je lidská senzibilita. /1983, Rudolf Matys ke sbírce básní Hudba o křehkosti/