Vít Obrtel

Vít Obrtel se narodil 22. března roku 1901 v Olomouci do rodiny novináře a spisovatele Františka Obrtela. Celé své dětství prožil ve svém rodišti, kde také zahájil svá středoškolská studia na olomoucké reálce, ale dokončil je až úspěšnou maturitou v Praze roku 1918. Ve Vítovi Obrtelovi se snoubily různorodé zájmy, které se postupně projevovaly během jeho dlouhého života. Především se zabýval syntézou výtvarného umění, za kterou považoval celoživotně architekturu a vše, co s ní souvisí. Zabýval se i teoretickými rovinami nejen architektury, ale i literatury. V roce 1925 absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického v Praze v ateliéru prof. A. Engla a prof.R. Kříženeckého. V čase vysokoškolských studií publikoval své úvahy a literární texty v revui Červen. Se svými přáteli Jaroslavem Fragnerem, Karlem Honzíkem a Evženem Linhartem založil v roce 1922 sdružení architektů Puristická čtyřka. V roce 1923 se stal členem Devětsilu a vystavoval své práce ve výmarském Bauhausu. Při studijním pobytu v Paříži v roce 1925 se seznámil s dalšími významnými architekty, mezi kterými byl i slavný Le Corbusier. Po kratší praxi v soukromém ateliéru vstoupil do služeb pražské obce jako architekt-projektant. Od roku 1926 se začal zabývat konstruktivistickém duchu knižní grafikou a typografií a jeho realizované návrhy se dotkly nejméně 50 knižních titulů, zejména českých básníků - V. Nezvala, J. Seiferta, Fr. Halase aj. V letech 1927 až 1928 vytvořil scénické návrhy pro řadu počátečních inscenací realizovaných v Osvobozeném divadle /např. scénu k Vančurově hře Učitel a žák/. Počínaje rokem 1930 začal vydávat kulturně výtvarnou revui Kvart, a o rok později otevřel v Praze vlastní architektonický ateliér. V roce 1941 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Po skončení války se zapojil jako architekt do úsilí o obnovu měst a odstranění válkou způsobených škod. V roce 1947 se zúčastnil výstavy československé moderní architektury v Londýně. Na počátku padesátých let minulého století byl jako pracovník Stavoprojektu Praha vyšetřován pro styky s Karlem Taigem a sympatií k trockismu. Koncem tohoto období se začal zabývat projektováním zdravotnických zařízení a v roce 1960 spoluzaložil specializované pracoviště, pozdější Zdravoprojekt, kde působil jako vedoucí projektového střediska až do svého odchodu do důchodu v roce 1985. Mimo literární příspěvky Vít Obrtel publikoval v časopisu Český filmový svět v letech 1926 až 1927 články propagující rozvoj české kinematografie. Patřil mezi nejpilnější autory v časopisech Plán /1929-1930/; ReD /1927-1928/, redigoval Kvart /1930-1937; 1945-1949/; Mladé archy; Blok aj. Knižně debutoval v roce 1937 sbírkou básní v próze Kštice Bereniky, která je vystavěná na bohaté obraznosti. Po delší odmlce vydal sbírku básní Z rosy zrozená /1944/. Sbírka básní v próze Železné opánky /1945/ představuje Obrtelovy dramatické reflexy na prožité nelidské hrůzy. Typické pro Obrtelovu básnickou tvorbu jsou mnohaleté odmlky a stále více připomínají architektonické konstrukce propojené s účelovým sdělením postřehnuté krásy v okamžiku života. Sbírky Je krásný den /1962/; Rok plný dnů /1978/; Hudba o křehkosti /1983/ a poslední sbírka Dvanáct nových lyrických textů /1987/ uzavřela nepříliš rozsáhle básnické dílo, kterému nelze upřít upřímnost a poctivé básnické hledání spojitostí mezi inspirací a plynutím času. Erkul