Helena Tomanová

Česko-německá herečka Helena Tomanová, rozená Scharfová, pocházela z rodiny pražských Němců. Vyrůstala v dobře situované rodině a od mládí se stýkala s významnými osobnostmi z řad německých umělců působících v Praze. Vzdělání se Heleně Scharfové dostalo na francouzských a německých školách, nakonec vystudovala herectví na pražské Státní konzervatoři (1935). Své první herecké zkušenosti získala na scénách německých divadel v Československu, začínala ve Stadttheater v Opavě, pak se vrátila do Prahy (Neues deutsches Theater), působila také v brněnském Stadttheater a účinkovala i na slavné scéně Volkstheater ve Vídni. Po osvobození začala Helena Scharfová vystupovat v českých divadlech a ačkoli se jako rodilá Němka za okupace nijak neprovinila, z pochopitelných a pragmatických důvodů v té době přijala český umělecký pseudonym Tomanová. Během deseti poválečných let měla několik krátkodobých angažmá, prošla mimo jiné našimi nejvýznamnějšími scénami jako bylo Národní divadlo nebo Divadlo na Vinohradech. Působila také v Realistickém divadle, Divadle státního filmu a nakonec byla členkou souboru zájezdového Vesnického divadla. Během několika prvních poválečných let se také Tomanová objevila ve filmu. Rolí sudetské Němky Grety se představila v okupačním dramatu NADLIDÉ (1946). Menší úlohy pak ztvárnila ve filmech TŘI KAMARÁDI (1947) a MUZIKANT (1947). Svou nepočetnou filmografii uzavřela účastí v historicky laděných titulech REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) a VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI (1950). V roce 1955 kvůli uvěznění svého manžela, který byl za války důstojníkem západní armády, Tomanová víceméně z donucení rezignovala na další hereckou dráhu. Netrvalo ale dlouho a především její výborné jazykové znalosti umožnily nové uplatnění v Československém rozhlasu, kam nastoupila v roce 1959. Působila především v redakci zahraničního vysílání. Na sklonku života se Helena Tomanová naší veřejnosti představila vzpomínkovou knihou Setkání v Praze (Begegnungein in Prag, 1996).