Hrdinný kapitán Korkorán

"Hrdinný kapitán Korkorán", byl jen a jen film V l a s t y B u r i a n a. Tím je řečeno tol, že každá scéna byla vypracována nebo nahozena tak, aby vždy Burianův výkon byl v popředí, aby se plně uplatnil slovním vtipem, gestem, pohybem těla, grimasou. A poněvadž tím vším dovedl Burian obecenstvu zrovna učarovat, je veselí při tomto zábavném příběhu vltavského kapitána, který se nedobrovolně a pak již s nucenou setrvačností stává středem lázeňské společnosti, chvílemi zrovna výbušné. Kapitán Korkorán je tvor, jehož životní smůla je v tom, že se vžil do do role starého mořského vlka, přesným prováděním předpisů natropí svým představeným hodně nepříjemností. Ti se ho zbaví tím, že jej pošlou na účet nemocenské pokladny do Poděbrad, ale zde je omylem považován za korvetního kapitána, stane se pak důvěrným přítelem admirála, oblíbencem lázeňské společnosti a protektorem slavnosti slunce. Korkorán se vžil do své lázeňské úlohy, utratil úspory, dělá dluhy - až všechno praskne i s tribunou. Z tohoto božího dopuštění Korkorán na konec přece šťastne vyvázne - jak, to je již tak chronicky známé, psát tedy, že jej z této šlamastyky dostane Milada Smolíková v roli paní Bronikové, je skoro zbytečné. Herecky byl tenkrát Burian téměř na výši svého nejúspěšnějšího filmu, jsa i tu nesporně silnou a výraznou uměleckou osobností, jež úspěch svého humoru měl jistě dopředu promyšlený, i když se zdá na první pohled, že je improvizovaný. Buriana ještě čeká bezmála deset roků úspěšné kariéry. Burian byl živel, který "řádil" a vedle něho pak dopadly naivně pokusy režie, odkoukané z amerických frašek o zvýšení humoristického účinku, např. padáním, klouzáním, umazáním obličejů a pod. Na naše poměry byla ve filmu docela skvěle vypravena slavnost slunce s děvčaty tentokrát i docela hezkými. S Burianem se asi dobře hrálo, ač na jeho spoluhráče toho mnoho nezbylo, herečkám Štěpničkové, Smolíkvé, Svozilové, hercům Marvanovi, Šléglovi, Dvorskému a Pištěkovi, který tentokrát zahrál epizodní úlohu neobratného detektiva.