Josef Svatopluk Machar

Z díla J.S.Machara: IV. Suchý žalm Povaha naše záhadně je stkána: Dvé disonančních, rušících se tónů, jež zazní z každé stránky našich dějin, francouzská vznětlivost a ruská mlha. Jak by si stiskli Západ kdys a Východ své pravice v nás ku skutečnému spolku, a nechali v nás kus svých sympatií a nechali v nás něco ze svých povah - my lehkovznětní rychle zaplaneme pro mnohou, ilusorní krásu, pro mnohé, třeba vybájené dobro, pro mnohé, právě narozené cíle (v nichž hledání jsme právě Kolumbové), pro řadu velikých a smělých forem, v něž chceme obléct celou polokouli,- však rázem klesne odkuds ruská mlha, a zapadáme v temnou resignaci a nemáme než trpkou svojí dumu a žalné stesky, elegické tváře... Pak v mlhu tu zas padne trochu světla, a hned sty raket září, hraje, hýří náš celý obzor...A tak balancujem do světla, do tmy po povaze naši... A balancujem se svou sympatií z Východu v Západ, ze Západu v Východ s chybami obou, ne však jejich silou... A to je konečně to nejsmutnější... / ze sb.básní Tristium Vindobona,1893/