Amálie Mánesová

Nejstarší z potomků zakladatele české krajinářské školy Antonín Mánes (1784-1843) dcera Amálie se narodila v Praze. Pochopitelně se stala, stejně jako její dva mladší bratři - Josef Mánes (1820-1871) a Quido Mánes (1828-1880), žákyní svého otce, který však považoval za nanejvýš nevhodné, aby se jako žena věnovala portrétům. Dle jeho přání tedy tedy malovala pouze krajinu, poté i vyučovala, ale nejvíce se starala o domácnost, finanční podporu i pohodlí svých bratrů. Roku 1840 s bratrem Josefem malovala v Krkonoších, rok poté s ním podnikla cestu do Drážďan, navštívila Vídeň a několikrát rakouské Alpy. Po smrti svého otce (1843) převzala tato rázná žena velkou část jeho soukromých kursů kreslení, které vedl u bohatých měšťanů i šlechticů. Ze získaných prostředků pak pomáhala bratrům, kteří měli kvůli nepochopení tehdejších uměleckých kruhů existenční problémy. Byla mnohem praktičtěji založená než oni a dlouhou dobu vedla jejich domácnost a zároveň si r. 1853 otevřela ve Spálené ulici v domě U Habichů vlastní soukromou malířskou školu pro bohaté slečny i vdané paní. Zde mimo jiné zažívala své malířské začátky i Zdenka Braunerová (1858-1934), její pravděpodobně nejslavnější žačka. Vrcholu tvorby dosáhla Mánesová ve čtyřicátých a padesátých letech, kdy malovala krajiny lyrického odstínu s perspektivou dálek i rozlehlé šíře. Nejvíce však obdivovala Josefův talent, doprovázela ho na cestě do Mnichova, posílala mu peníze a vybízela ho k větší pracovitosti, ale i šetrnosti. Amálie svým bratrům vlastně obětovala svůj osobní život, když odmítla nabídku sochaře Václava Levého (1820-1870) na společnou manželskou cestu. Uměla však být i velmi despotická, což se projevilo v době, kdy se sedmadvacetiletý Josef zamiloval do chudé služebné Františky Šťovíčkové a jejich láska nezůstala bez následků. Panovačná Amálie těhotnou služku nemilosrdně vyhnala a té se roku 1850 narodila nemanželská dcera Josefína. Nevýbojný Josef své sestře, která se přes chudobu potencionální švagrové nedokázala přenést, ustoupil. Velmi autenticky a zároveň romanticky zachytil tento příběh režisér Josef Mach v životopisném snímku Paleta lásky s Petrem Kostkou roli Josefa Mánesa. Ač byla Amálie nejstarší ze sourozenců, oba své bratry přežila a o Josefa, kterého s podlomeným zdravím přivezla koncem 60. let z Říma, se až do smrti starala. Uměleckému světu zanechala asi padesát krajinomaleb romantického nádechu, ostatní díla se po generace dědila v rodinách jejích žákyň. Zemřela osamocena v pouhých šestašedesáti letech a byla pochována do rodinné hrobky na Olšanech.