Pavel Bobek

BOBEK Pavel (1937 - 2013 ) Thumbnail image for img/znami/01_Bobek.jpg Když se řekne Pavel Bobek, vybaví se mi čtyři momenty z mého života: Poprvé jsem ho viděl a slyšel někdy v polovině šedesátých let v Klubu Olympik ve Spálené ulici, kde pánové Šimek a Grossmann četli své povídky a do toho se prolínal big beat. Vedle Pavla Bobka, jeho aristokratického vzhledu a skvělého přednesu písně Oh, boy!, si ještě pamatuji na vzhledově nevýrazného ale skvěle zpívajícího mladíka ve vojenské uniformě, který se jmenoval Karel Černoch. Podruhé jsem se s Pavlem Bobkem setkal v sedmdesátých letech na popud emigrantky Yvonne Silové (Přenosilové), do jejíhož hlasu jsem se zamiloval natolik, že jsem ji v dopisech, které jsem jí psal do Německa, prosil, ať mi pomůže dát dohromady všechny její desky nazpívané v cizině. Poslala mi postupně tři své německé singly a o ten anglický, který natočila v šedesátých letech v Londýně, ať prý si řeknu Pavlu Bobkovi, že mu ho kdysi dala. Vyřídil jsem Pavlu Bobkovi Yvonin vzkaz a on mi její anglický singl daroval. (Když jsem se o tom v devadesátých létech Yvonně jednou zmínil, zvolala: "A on ti tu desku jen tak dal?! Ten bídák! A to mi kdysi slíbil, že ji bude chovat jako oko v hlavě!!!") Potřetí jsem se s Pavlem Bobkem setkal u nás v Šemanovicích u Kokořína, kde v bývalém vepříně předělaném na společenské minicentrum Nostalgická myš pořizujeme veřejné rozhlasové nahrávky pořadu Nostalgické muzeum zábavy. Ing. Pavel Bobek mě šokoval: Když si celý objekt obešel, vrátil se a prozradil mi, že právě tyto vepříny kdysi projektoval. Nu a to čtvrté setkání? To se koná jen v duchu, za to však každý rok. 16. září máme totiž oba narozeniny! Oba jsme ve znamení Panny a shodli jsme se na tom, že je to jedno z nejlepších znamení. Třeba už jen proto, že lidé v něm narození bývají hodní a slušní. P.S. 20.listopadu zemřel Pavel Bobek. Dozvěděl jsem se to náhodou od prodavačky v krámku s pečivem, v době, kdy už ta zpráva prolétla celou republikou. Když mi vkládala do sáčku šest karlovarských rohlíků, tak se najednou rozplakala. Na ten okamžik, kdy jsem zasažen jejím sdělením nevěděl co v tu chvíli říct, nikdy nezapomenu. Proč jsem měl Pavla Bobka rád, to už jsem popsal výše - narodili jsme se oba ve znamení Panny a vzájemně jsme si potvrdili, že nám bylo osudem přisouzeno jedno z nejhezčích znamení ... Vzpomínám dneska na Pavla Bobka nad malou kresbičkou, jeho vlastní karikaturou, kterou mi nakreslil někdy před třiceti léty. A vím, že si na něj vzpomenu, až se na jaře opět otevře v Šemanovicích Nostalgická myš, kterou - netušíc, že se jednou z vepřína stane kulturní stánek - projektoval, coby inženýr (mající stůl vedle kolegy, kterým nebyl nikdo jiný, než ing.Petr Nárožný). Vzpomínejme na Pavla, zanechal nám tu tolik krásných písniček! Ondžej Suchý, http://www.semanovice.cz