Česká soda

Znáý televizní pořad Česká soda se poprvé' vysílal 4. června 1993 (zatím poslední díl vznikl v roce 1997) a okamžitě vzbudil velkou pozornost. Programově kontroverzní projekt společnosti Febio režiséra Fera Feniče se stal jedním z prvních průkopníků polistopadové satiry a často provokoval nevybíravými, mnohdy záměrně vulgárními a tvrdými útoky na konformismus a pokrytectví v médiích (od jalových politických debat a křečovitě vážného zpravodajství přes cukrkandlovou reklamu až třeba po známé normalizační seriály). Navzdory zpočátku odmítavé reakci kritiky, navzdory problémům s uváděním v "opatrné" České televizi a následným realizačním potížím si pořad získal své diváky a stal se do jisté míry kultovní záležitostí, doprovázenou kromě zlidovělých sloganů i výrobou nápoje s "ukradenou " značkou. Právě tyto skutečnosti vedly Fera Feniče a Čestmíra Kopeckého k realizaci celovečerního sestřihu. Z existujících šestnácti TV dílů České sody (čtrnáct dílů v délce deseti až dvaceti minut a dva půlhodinové silvestrovské sestřihy, doplněné novými scénkami) tak vznikl film, do něhož se dostalo to nejživotnější, co cyklus nabídl (divákům v průběhu čtyř let. Při výběru jednotlivých epizod tvůrci přihlédli také k diváckému hlasování, jež proběhlo prostřednictvím Internetu. - Film je sledem scének, jež místy překvapujíí novými významy, danými především změněným politickým kontextem. Není zřejmě náhoda, že právě tyto ukázky se vyznačují také solidní filmařskou úrovní (např. normalizační seriálový hrdina major Zeman, jenž si se svou suitou poušti v projekci záběry s blufující nestvůrou Václavem Klausem). V devadesátiminutovém proudu černohumorných, parodických, někdy ovšem i zbytečně vulgárních čísel však přece jen citelně chybí vážnější, "odrazová " rovina. - Podle režiséra Feniče je Česká soda prvním filmem, který u nás vznikl novou metodou překopírování z magnetického záznamu na filmový pás. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Střihový film o trapných reklamách, ješitných politicích, divných diskusních pořadech a posledních věcech člověka "Vážení spoluobčané, čtyřicet let jste, vem to ďas, neslyšeli z úst mých předchůdců žádné dobré fóry. Teď přijde velká změna, neboť z láhve plné bublinek jste se ještě neopili a tak jsem velmi šťasten, že se po letech takové nudy můžete napít z pramene pravé České sody." Zahromoval, ehm, hrdelním r náš pan prezident a pravá česká prdel, vlastně, ehm, pardon, soda, mohla začít, že? Petr Čtvrtníček, který umí hlavou pohupovat i očima koulet jako Hurvínek, nás pak v x-jediné postavě moderátora, reportéra, Krasla atd. provede oním neuvěřitelným polistopadovým labyrintem, který nám ve formě všech zářivě vypulírovaných reklam a politických extempore připomene, že ta uplynulá léta byla sice pěkný maglajz, ale že nám vlastně houby scházelo a že jsme se u toho moc dobře bavili. Mj. právě díky té armádě dospělých dětí, která se nebála znovu a znovu pokoušet žánr absolutní komedie, postavené na principu znesvěcování všeho a všech. Instituce jménem Česká soda, kterou svého času pokřtilo FEBIO spolu s Českou televizí, sice nikdy nepřestala hledat svou vlastní tvář, občas sklouzávala do jímek, jimž se chtěla původně sama vysmát, párkrát se ocitla na prahu vlastního konce, nejčastěji však působila jako svérázný katalyzátor, který dovedl naši kostřičku i dušičku v onom maratonském běhu raného kapitalisty zastavit a rozveselit. Filmový sestřih toho nejlepšího, co nám Česká soda za léta své existence přinesla, však není jen zprávou o stavu humoru na českých polistopadových vodách, ale i křiklavě deformovaným svědectvím o věčném a vděčném tobogánu jménem naše drahé televize a jejich superprogramy. Uvidíme tu staré filmy v nových souvislostech (Spalovač mrtvol, Postřižiny), major Zeman se pustí do svého jedenatřicátého a určitě nejtěžšího případu, zavoláme doktoru Janderovi přímo do Sanitky, primář Sova se s námi v Nemocnici na kraji města podělí o krásy ortopedie, zasoutěžíme si v Risku, poznáme, která čísla mění život, děti nám řeknou, jak přicházejí Kuřátka, poznáme deGENa, jednoho ze 100 Čechů dneška, pokecáme si s Tondou Přidalem a mezi tím vším stihneme desítky reklam a "prosvištime si" i pár důležitých slovíček v populárním kurzu německého jazyka Alles Gute! Ve srovnání s televizními dvacetiminutovkami má filmová podoba několik logických výhod a nevýhod. Mezi ty první patří fakt, že celkem bez problémů eliminuje nejslabší skeče a scénky, nevýhodou se pak stává opakování některých základních kamenů televizního cyklu (diskusní debaty, rychlokurz němčiny), které fungují prakticky na stále témž principu, čímž se stávají v celovečerní podobě záhy poněkud nudnými a obehranými. Nepříliš velká pestrost témat a zpracování je vůbec to, co po skvělém stoprocentním začátku začne po chvíli poněkud otupovat pozornost diváka a svádět ho k místy falešné domněnce, že "teď už to není tak dobrý jako na začátku". Filmová Česká soda tak má, jako už to u střihových filmů bývá, největší cenu především pro své kultovní obdivovatele. Velice příjemným zpestřením však bude v současných kinech i pro ostatní, zasmějí se totiž jako u českého filmu dlouho ne. Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema