Michal Pavlata

Michal Pavlata pochází z Moravy, z rodiny úředníka. Vyrůstal na venkově u Jablonce nad Nisou, na přání otce se začal připravovat na hereckou dráhu, recitoval, již jako dítě vystupoval v Severočeském kabaretu, nakonec vystudoval na DAMU (1967), ještě před dokončením studií pohostinsky účinkoval v Hudebním divadle v Karlíně a v Činoherním klubu. Studium na DAMU zakončil absolventským představením Milenci z kiosku v Disku. Po absolutoriu nastoupil do Středočeského divadla působícího v Kladně a Mladé Boleslavi (1967-1969), kde vynikl ve hrách Rozmarné léto a Svatá Jana, mezitím také absolvoval vojnu v rámci Armádního uměleckého souboru. Téměř čtvrstoletí pak strávil na prknech pražského Divadla E. F. Buriana (1969-1992), po jeho zániku hrál krátce v Městských divadlech pražských (1992-1994), od roku 1994 působí v Činoherním klubu. Na divadle našel uplatnění v řadě rolí různorodého charakteru (Deskový statek, Podivné odpoledne Zvonimíra Burkeho, Bez roucha, Maska a tvář, za zmínku pak stojí odborníky ceněná hra Osiřelý západ). S prací ve filmu přišel Pavlata poprvé do styku ještě jako posluchač DAMU, když hrál epizodní roli ve filmu LIDÉ Z MARINGOTEK (1966). O dva roky později se pak objevil ve filmovém přepisu Kunderova románu ŽERT (1968). Slibný začátek filmové kariéry jej pak čekal v podobě hlavní role neúspěšného amatérského zpěváka v hudební komedii Vladimíra Čecha BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968); z několika důvodů film dosáhl sice dobové popularity, dnes je však již značně zastaralý (pěvecké party za Pavlatu nahrál Václav Neckář). Po několika menších rolích pak o pár let později oslovil Pavlatu znovu Vladimír Čech a poskytl mu další hlavní úlohu v dramatu SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972). Poslední větší hereckou příležitost dostal Pavlata v kriminálce ZLÁ NOC (1973), jeho další filmová práce se již odehrávala v parametrech vedlejších až epizodních rolí, jistou roli v omezení jeho vstupů před kameru sehrála emigrace jeho otce, který po roce 1968 odešel do Švýcarska. Koncem sedmdesátých let začal pracovat i pro televizi, hrál v inscenacích a seriálech, až z poslední doby stojí za zmínku jeho účast na televizních filmech IN NOMINE PATRIS (2004) nebo OPERACE SILVER A (2007), v této době také televize pořídila několik záznamů divadelních představení Činoherního klubu, v nichž Pavlata hrál. V posledních letech také hrál větší role ve filmech zahraničních produkcí – MÖRDERISCHE SUCHE (Vražedné pátraní, 2004) nebo DER LETZTE ZUG (Poslední vlak, 2006). V současnosti je Michal Pavlata vnímán především jako dabér. S oblastí dabingu přišel poprvé do styku v 70. letech, kdy mluvil v českých filmech za neherce nebo zahraniční umělce (namluvil například Jiřího Korna v pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM, 1977). Nejširší uplatnění pak našel po roce 1989, kdy došlo k mohutnému přívalu zahraničních filmů a seriálů; počet Pavlatových dabingových rolí se počítá na tisíce. Díky svému hlasu se Pavlata uplatnil pochopitelně také v rozhlase a v uměleckém přednesu (Lyra Pragensis), byl též členem Rady Českého rozhlasu. Pro rozhlas psal scénáře k pořadům o populární hudbě, s niž přišel do styku již v době vojenské služby jako příležitostný textař skupiny Rangers. Oblasti svého působení rozšířil Pavlata již v sedmdesátých také o psaní, například sloupky ve Sportu, po roce 1989 píše fejetony a komentáře především do Lidových novin. Povídky a vybrané fejetony pak vyšly dvakrát knižně (Zápisky plebejce, 2002; Pro dámy na balkónech, 2006).