Robert Desnos

Robert Desnos, osobnost francouzské literatury, pařížský rodák, prožil své dětství poblíž místa, kde stávala Bastila. Důležitou roli v jeho životě sehrála matka, pocházející z Paříže, něžná a bledá plavovláska. Otec byl pravým opakem a pocházel z Normandie. Desnos otce popisoval jako muže střední kulaťoučké postavy, obdařeného dlouhým důstojným vousem a užívajícího si života. Po obecné škole se Robert Desnos věnoval malování a od svých šestnácti let se živil jako nejprve příručí v drogerii, pak překladatel prospektů, a to i přesto, že kromě francouzštiny neovládal žádný další jazyk. V roce 1919 se stal sekretářem žurnalisty Jeana de Bonnefona. Ve stejném roce se seznamuje s literáty Rogerem Vitracem a Benjaminem Péretem. Časopisecky se uvedl básní Akvarel v Barbussově literární revui Tribuna mladých. Během vojenské služby v Maroku se mimo vojenského řemesla, kdy sloužil u pěchoty, volný čas tráví četbou románů a básní francouzských autorů. Po návratu do Francie se zapojil do řad surrealistů a publikuje své první ucelené texty po názvem Sny a dále Tresty pekla. Projevuje se jeho neobvyklá slovní virtuozita a odkrývá mnohé nečekané možnosti jazyka v souboru textů Společná řeč. Během následujících let se seznamuje s mnohými malíři, žijícími v Paříži a zčásti se věnuje filmové scenáristice. Podílel se v roce 1928 jako scénárista i herec na němém snímku amerického malíře, režiséra a textaře Mana Reye Mořská hvězda. Později po názorové rozepři končí se surrealisty a volí volnou, srozumitelnou formu ve své další tvorbě. Samostatnou osudovou linku Desnosova života tvořily ženy. V roce 1925 se zamiloval do kabaretní zpěvačky Yvonne Georgeové, která o jeho zamilované srdce nejevila žádný zájem. Až v roce 1930 se seznamuje a žení s Belgičankou Lucií, kterou Desnosův přítel, japonský malíř Fojjita, nazval Youki, což v japonštině znamená Růžový sníh. Desnos se v třicátých letech minulého století důsledně projevoval protinacionalisticky a protifašisticky. V roce 1939 byl mobilizován a po porážce Francie v roce 1940 zůstal v Německem okupované části Francie. V roce 1942 publikoval sbírku V bdělém stavu a udržoval literární a přátelský kontakt s básníkem Paulem Éluardem. Ve stejné době dokončuje sbírku Končina, kterou mu ilustroval Pablo Picasso. V únoru 1944 byl Robert Desnos zatčen pro svoji aktivní účast na hnutí odporu a byl transportován do koncentračních táborů Osvětimi, pak Buchenwaldu, Flossenburgu, Flöhy, odkud absolvoval již se silně podlomeným zdravím a takřka na konci svých sil, pochod smrti do Terezína. Po osvobození koncentračního tábora Terezín, bojoval nakažen tyfem, marný zápas. Přes všechnu dostupnou zdravotní péči zemřel kolem páté hodiny ranní 8. června roku 1945, ve věku nedožitých 45 let. František Halas, který byl překladatelem části Desnosova díla, pak osobně v říjnu 1945 předal pozůstalým, urnu s básníkovým popelem. Mezi překladateli literárního odkazu Roberta Desnose čteme jména František Hrubín, Kamil Bednář, Ludvík Kundera a dal. Erkul