Ludvík Kundera

Ludvík Kundera se narodil 22. března 1920 v Brně, v rodině vyššího armádního důstojníka. Jeho strýcem byl klavírista a hudební pedagog, vynikající znalec díla Leoše Janáčka Ludvík Kundera (1891-1971), jeho bratrancem je spisovatel Milan Kundera (1929) a k jeho příbuzným patří i nedávno zesnulý (2005) malíř Rudolf Kundera žijící od 40. let ve Francii. V roce 1930 začíná studovat na reálném gymnáziu v Praze, od roku 1932 pokračuje v Litoměřicích, kde se od roku 1936 účastní vydávání třídního časopisu, maturuje v roce 1938. Je přijat na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde dva semestry studuje češtinu a němčinu, a v září 1939 přestupuje na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity do Brna. Za okupace, po zavření vysokých škol v listopadu 1939, střídá několik zaměstnání. Nejprve se stává drogistickým učněm v Brně, na přelomu let 1940-1941 působí jako kreslič, poté dva roky jako korespondent a mzdový účetní v továrně na nábytek v Rousínově u Brna. Počátkem roku 1943 je totálně nasazen ve Špandavě u Berlína, odkud je po komplikovaném záškrtovém onemocnění na podzim téhož roku propuštěn domů. Zde žije v poloilegalitě až do konce války. Hned po osvobození pokračuje ve studiích na Masarykově univerzitě, kterou absolvuje v roce 1946. Stává se spoluzakladatelem surrealistické Skupiny Ra, jedné ze tří výtvarných skupin, ve kterých se sdružili představitelé nonkonformního umění čtyřicátých let. Jádro Skupiny Ra se začalo formovat roku 1942, formálně byla založena až v roce 1946. (Program Skupiny Ra se hlásil k imaginativní linii českého umění, navazoval na avantgardní surrealistickou poetiku let třicátých. K nejvýznamnějším členům patřili básníci a překladatelé Zdeněk Lorenc a Ludvík Kundera, malíři Josef Istler, Václav Zykmund, Václav Tikal, Bohdan Lacina, fotografové M. Koreček, Vilém Reichmann.) V létě roku 1945 se Ludvík Kundera v Kunštátě poprvé setkal s Františkem Halasem, jehož osobnost a důvěrné přátelství s ním ho ovlivnily na celý život. Začíná se velmi intenzivně věnovat literatuře a novinářské činnosti. V letech 1946-1949 působí jako redaktor brněnského časopisu Blok, 1950-1952 deníku Rovnost v Brně a v letech 1953-1955 časopisu Host do domu. V mezidobí let 1952-1953 pracuje v brněnské pobočce SČSS. Od roku 1955 se věnuje spisovatelské a překladatelské činnosti. Od ledna 1968 působí jako hlavní dramaturg Mahenovy činohry Státního divadla v Brně, v dubnu 1970 je nucen odejít a zůstává bez trvalého zaměstnání. V roce 1967 spoluzakládá umělecké Sdružení Q, které působilo od 1970 a znovu od 1988. V 70. letech mu je z politických důvodů znemožněna výraznější publikační činnost. Ludvík Kundera od roku 1976 trvale žije v Kunštátě. V roce 1990 pohostinně přednáší germanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kterou mu byl v témže roce (ale i JAMU a Filozofickou fakultou Univerzity Palackého) udělen čestný doktorát. Dílo Do literatury vstoupil Ludvík Kundera v roce 1938 verši vydanými v Mladé kultuře, poté publikoval i v dalších časopisech,1 včetně Meandru, který v době působení v Mahenově činohře redigoval. Podílel se na sbornících skupiny RA - Roztrhané panenky (1942), A zatím co válka (1946); komentoval grafický cyklus Josefa Istlera - Pavučiny (1945) atp. Významné jsou jeho překlady, které ho často ovlivňovaly i v jeho vlastní tvorbě. Překládal především z němčiny, přeložil a uspořádal Spisy B. Brechta, práce H. Arpa, H. Bölla, J.R. Bechera, P. Celana, H. Fühmanna, L. Franka, P. Huchela, A. Kubina, A. Seghersové, G. Trakla, R. M. Rilka aj., ale také z francouzštiny (P. Eluard), bulharštiny, slovenštiny (I. Krasko, L. Novomeský) aj. Od druhé poloviny padesátých let se Ludvík Kundera věnuje dílu Františka Halase, básníka, který citelně ovlivnil jak jeho poezii, tak celé jeho poetické myšlení; vydal jeho sbírky, spoluredigoval a napsal obsáhlé úvody ke Spisům F. Halase a ve svých Spisech L. K. vydal monografii František Halas (1999). V roce 1982 vydal posmrtný soubor Veškerá poezie Oldřicha Wenzla. Uspořádal antologii expresionistické tvorby Haló, je tady vichr, vichřice (1969), V. Nezval: Auf Trapezen (NDR 1978) aj. Jeho hra Totální kuropění byla upravena pro televizi a rozhlas, napsal rozhlasové hry Zvědavost (1964), Večer všech dnů (1966), Naprosto lhostejné (1967), Vojvodovy narozeniny aj. V roce 1965 inscenovalo Večerní Brno pásmo Kunderových veršů a šansonů Mít zelené tělo. Po prohlášení, které uveřejnil v interním bulletinu nového SČS v roce 1977, bylo divadlům dovoleno hrát a nakladatelstvím vydávat Kunderovy překlady. Jeho původní tvorba mohla být vydávána až po roce 1989.