Věra Mikulášková

Po vysokoškolských studiích v roce 1952, začala Věra Mikulášková, rozená Trojanová, pracovat v Československém rozhlase v Brně, kam jí přijal tehdejší ředitel, spisovatel J. V. Pleva. Zprvu si vyzkoušela práci na tvorbě zpravodajských relací, odkud přešla do literární redakce. Zde se seznámila se svým pozdějším manželek, básníkem Oldřichem Mikuláškem. S narozením syna, Ondřeje Mikuláška, pozdějšího herce brněnského Národního divadla, se zaměřila na plnění mateřských povinností a ke své práci v rozhlase se už nevrátila. Souběžně pečovala o blaho rodiny a spolupracovala jako externí reportérka s různými časopisy např.: Květy, Vlasta, Svět v obrazech, Mateřídouška a dalšími. Profesní změna v životě Věry Mikuláškové nastala v roce 1961 ve spojitosti se zahájením vysílání brněnského televizního studia. Patřila mezi první programové pracovníky a byla pověřena úkolem založit redakci pořadů pro děti a mládež. Nějaké zkušenosti již měla v práci v rozhlasové literární redakci a také jako externí reportérka. Vedle své práce byla plně vytížená vyhledáváním externích spolupracovníků z oboru dětské zábavy. Velmi brzy pořady, které připravila a byla u jejich zrodu, získávaly nejen republikové, ale i mezinárodní ocenění. Velmi významné bylo v té době ocenění, a to první místo v soutěží Intervize, které brněnské televizní studio v rámci pořadů vyrobených pro dětské televizní diváky. Redakci dětských pořadů v brněnském televizním studiu vedla až do svého odchodu do důchodu v roce 1987. Do studia se vrátila v souvislosti se změnami ve společnosti po roce 1989, aby od února 1990 do srpna roku 1992 zastávala místo ředitelky brněnského televizního studia. Od srpna roku 1992 odešla definitivně na zasloužený odpočinek. V roce 2011 vydala knihu vzpomínek s názvem Zrcadlo vzpomínek , ve které v podobě medailónků šedesáti osobností, které během své dlouholeté práce pro rozhlas, televizi i během rodinného života s básníkem Oldřichem Mikuláškem poznala. Erkul