Sochař

Dokument o sochaři Vincentu Makovském (3.6.1900 - 28.12.1966) Sochař Hanzík vzpomíná na pohřeb sochaře Vincenta Makovského, pak kamera zabírá jednotlivé sochy a výtvory, které stojí v jednotlivých městech na náměstích a průčelích domů. Tvorba tohoto sochaře byla různorodá, od soch až po jednotlivé plastiky, které jsou tvořeny kamenem a železem. Makovský i když nebyl členem Devětsilu, tak byl prací tohoto spolku ovlivněn ve své tvorbě, kdy spojuje kubismus s imaginací, takto vznikly plastiky Dívčí sen nebo Dívka s děckem, až se propracoval k surealismu a touto tvorbou skončil s avantgardním uměním. Poté co se seznámil s tvorbou Picassa, a s tvorbou jiných mladých sochařů jako byl Lipšic a jiní, utvrdila umělce, aby opustil zaběhnutý styl, a věnoval se takové tvorbě, jakou cítil ve svém srdci. Počátkem 30 let jeho tvorba dozrává, do jeho děl se dostává dramatičnost, jako je Žena s vázou a jako protiklad Hlava Prométhea. Poté se Makovský ocitnul na tvůrčí křižovatce - a vybíra si realismus, nejen z osobních pohnutek, ale snaha nějak vyjadřit se k dění kolem něj. Tak vzniká Hlava republiky a Obchod a Průmysl, které bylo určeno pro průčelí Pražské finanční burzy. Byl autorem sousoší pro mělnickou fontánu, kterou ztvárnil pozoruhodným způsobem, - po menších studiích nakonec vytvořil monumentální skulpturu, kde mohutná stavba sousoší potlačuje detail, tři ženské postavy ztvárňují úrodný kraj v povodí soutoku Labe a Vltavy. Při práci na takovýchto objektech se uchyloval k alegoriím, tak při práci na bustách předních význačných osobností se snažil o pronikavou charakteristiku té které postavy, např. na bustě Karla stašího ze Žerotína zobrazil ušlechtilou tvář ostře řezaných rysů. Podobiznu Edwarda Babáka, zakladatele Masarykovy univerzity v Brně zobrazil hlavně výrazné individuální rysy vědou nadšeného lékaře. Jeho tvorba v tomto období dosáhla velkých rozměrů, od podobizny Karla Staršího přes lyricky něžnou tvář Boženy Němcové až po vůdčí rysy TG Masaryka. Tento model byl určen do soutěže na pomník TGM, ale politické pozadí tehdejší Evropy zabránil vzniku památníku, a tak zůstala jen studie sochy Sochař Arnošt Paderlík vzpomíná na dobu kdy se Makovským seznámil, na to, jakou byl Makovský osobností. A také byl jedním z mála umělců , který nezáviděl druhým.. Hlavně však vypráví o tom, jak při práci sledoval Makovského, poté jej následoval do Prahy na školu, kde měl Makovský učit.a současně byl i u prvního designu horizontální frézy Na počátku války sochař dělá dva skoro až malířské reliéfy pro zlínskou nemocnici – milosrdný samaritán a vědec, jako výraz lidskosti Mimo to dělá dál obličejové portréty umělců Sochařka Lacinová vypráví, jak Makovský coby její profesor sehnal modelku - babičku, kterou měla udělat. Sérii dívčích aktů již mako směřoval do poválečné éry. Nová etapa začíná postavou partyzána pro zlínský památník obětem války. Jeho figurální tvorba zůstala v počátcích, ale pomohla mu ve tvorbě soch partyzánů a vojáků. Vytvořil i bustu maršála Malinovského, potom vymodeloval Komenského., kterého byl velkým obdivovatelem, V roce 57 byl tento pomník odhalen Naardenu v Holandsku. Socha Nový věk vznikla pro světovou výstavu v Bruselu, dnes je před budovou FS v Praze. Sochář Navrátil vzpomíná na spolupráci s Makovským u kterého se učil a potom s ním i pracoval. Jeho způsob práce - napřed vysedání a přemyšlení nad prací a potom práce sama Makovský vytvořil soutěžní dílo sousoší bratří Mrštíků, které však vyvolává velkou nevoli vůdců stranya. Práce na soše byly různě oddalovány a nakonec sochu dodělal Hanzík po smrti Makovského. V roce 45 se sochař usídlil v Brně, jednou týdně jezdil učit do Prahy. Jeho synové zase vzpomínají na jeho smysl pro rodinu, jeho vedení k umění. Následují záběry na umělce při práci a jeho tvorbu. A historik umění vysvětluje odkud se vzala rozpolcenost v práci Makovsk Volně podle filmu