Jaroslav Boček

Narodil se v roce 1932 v malé obci Úlovice poblíž města Louny. Oba Bočkovi rodiče byli zanícenými ochotníky a hodně volného času věnovali předčítání rolí a hovory o divadle, kterým byl malý Jaroslav přítomen. Otec Jaroslava Bočka byl sadařem a matka byla úřednicí. Po základní škole pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1952. Už v té době byl literárně činný, když se podílel na vydávání a zejména redigování studentského časopisu. V roce 1956 ukončil svá vysokoškolská studia filmové vědy a dramaturgie na FAMU. U Československého státního filmu pracoval nejprve jako pomocný dramaturg v letech 1956 až 1958. Vzhledem ke svému vzdělání se stal filmovým redaktorem časopisů Kultura od roku 1958 do roku 1962 a Kulturní tvorba od roku 1963 do roku 1966. Po menší pauze se stal odborným pracovníkem Československého filmového ústavu. Po roce 1968 bylo jeho postavení velmi nejisté a nakonec v roce 1972, dílem pro své postoje a názory, byl s ním ukončen pracovní poměr a musel své místo v ústavu opustit. Jako spisovatel z povolání od roku 1972 se věnoval nejen literatuře, ale též režii krátkometrážních filmů. V roce 1990 se do Československého filmového ústavu vrátil a vykonával funkci jeho ředitele. V průběhu roku 1992 se stal šéfredaktorem deníku Svobodné slovo, do roku 1994. V letech 1994 až 1997 pracoval v redakci Práva jako komentátor. Literární debut absolvoval publikováním veršů v Literárních novinách v roce 1953. Velmi úzkou a takřka pravidelnou spolupráci měl s redakcí časopisu Květy a Host do domu. Také publikoval odborné články v časopisech specializujících se na divadlo a film - Film a doba, Divadlo, či týdeník Kino. Vždy měl také tendenci se zabývat výtvarnými díly a zejména uměleckou fotografií. V tomto směru byly velmi vítány jeho recenze, články teoretického obsahu v časopisech – Výtvarná práce, Výtvarné umění, Fotografie, Fotorevui aj. V průběhu osmdesátých let se mimo své rozsáhlejší literární práce zabýval i menšími útvary, zejména bajkami, které zveřejňoval v denících, Mladá fronta, Zemědělské noviny, Lidové demokracii, také v Dikobrazu. Rovněž v úpravě pro dětského čtenáře se objevovaly v Mateřídoušce a Ohníčku aj. V roce 1986 napsal rozhlasovou hru Pán času. Podílel se autorsky na tvorbě krátkých filmů - Být manekýnou /1966/, Konec baroka v Čechách/1966/, Jak namalovat běsnící individua /1967/, Putování za Karlem IV. /1967/, Herec, kterého není vidět /1971/, Namalovaná písnička /1976/, Člověk si maluje slunce /1978/, a též animovaných filmů - Svatopluk a jeho synové čili Pravdivý konec Říše velkomoravské /1968/, Sochařka z Poličky /1970/, Vdova z Efesu /1971/, O statečné Kačence aneb Krčma hrůzy /1973/, Román mourovatého kocoura /1977/, Tři etudy pro animátora s dohrou /1977/, Och, Shetlandy! /1978/, Muzikantská /1980/, O Honzíkovi, Jakubu Kostečkovi a papírovém okénku /1981/, Jak chameleón k štěstí přišel /1987/ aj. Významně se podílel jako scénárista na tvorbě dětmi oblíbených večerníčků - Kluci, pozor, červená! /1976/ a Putování skřítka Hajáska /1980/ i televizního animovaného pro dětského diváka - Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup /1982/. Byl také oceněn v roce 1968 za tuto tvorbu na filmovém Festivalu v Benátkách Zlatým lvem. Tohoto ocenění se dostalo Jaroslavu Bočkovi za snímek Svatopluk a jeho synové. Podle Bočkova scénáře byl natočen celovečerní film Zlatá slepice /1980, rež. Ladislav Rychman/. Ve filmu Spanilá jízda /1963, rež. Oldřich Daněk/ se objevil jako herec v menší epizodní roli. Psal také scénáře pro Čs. televizi - Řvaní hrdličky /1969, rež. Jaroslav Boček, uvedeno až roku 1992, vycházející z textů J. A. Komenského/, hranou grotesku Housle /1981/ a sci-fi inscenaci pro mládež - Podivná znamení, podivní hosté /1986, rež. Miloš Bobek/. Pro Československý rozhlas byla uvedena dramatizace Bočkovy prózy Případ doktora Karpety /1987, dramatizace Marie Loucká/. Jako spisovatel je autorem próz - románů - Případ doktora Karpety /1982/, Čas korunního prince /1987/, Událost /1989/, Mládeneček na trůně /1995/, Ruské tango aneb Milenka bodygárdova /1998/ a řady próz. Je autorem poměrně rozsáhlého odborného díla vztahujícího se na filmovou, televizní a divadelní tvorbu - Znáte je z plátna /1959/, Film, tvorba a řemeslo /1959/, Jiří Trnka - Historie díla a jeho tvůrce /1963/, O komedii /1963/, Jiří Brdečka /1965/, Návrat k Ejzenštejnovi /1966/, Kapitoly o filmu /1968/, Kapitoly z dějin československého animovaného filmu /1982, s M. Benešovou/. V mnoha fotografických publikací předních českých a slovenských fotografů napsal doprovodný text a různě rozsáhlé články jsou rozsety po denících a časopisech vydávených od roku 1953 do roku 2002. Jaroslav Boček zemřel v roce 2003 v Praze ve věku nedožitých 71 let. Erkul