Josef Brukner

Básník, prozaik, autor knih pro děti a mládež, překladatel a také scénárista Josef Brukner se narodil 15. února roku 1932 v Písku do úřednické rodiny. V roce 1951 maturoval na pověstném a básníkem Fráňou Šrámkem uznávaném gymnáziu. V roce 1951 byl přijat ke studiu na FAMU, obor dramaturgie a filmová věda a v roce 1955 studia s úspěchem ukončil . K jeho učitelům patřil mimo jiné i prozaik, esejista a dramatik Milan Kundera /*1929/. V Československé televizi, studio Praha, si odbyl krátkou praxi a od roku 1956 byl dramaturgem Studia dokumentárního filmu Praha. Pro svou přímou povahu a kritiku některých postupů tehdejší dokumentární tvorby v roce 1958 byl s ním ukončen pracovní poměr. V letech 1959 až 1960 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy a se zřízením Klubu přátel poezie v nakladatelství Český spisovatel se stal jeho redaktorem až do roku 1972, kdy se zaměřil výlučně na literární tvorbu ve svobodném povolení, a to i přesto, že nemohl své práce publikovat. Později vystřídal řadu profesí, když v letech 1977–85 pracoval jako varhaník, kostelník a topič ve sboru Čs. církve husitské v Praze na Vinohradech. Další profesní cesta Josefa Bruknera v roce 1982 směřovala na Konzervatoř Jaroslava Ježka /dříve Lidová škola umění pro pracující/. V letech 1989 až 1990 se stal zastával místo pedagoga a učil stylistiku, dějiny výtvarného umění a poetiku. Od roku 1991 do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Mateřídouška, se kterou již spolupracoval od roku 1987. Své literární příspěvky, poezii jak pro dospělého ,tak i dětského čtenáře, publikoval v novinách a časopisech :Plamen, Literární noviny, Kulturní tvorba, Zlatý máj, Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko. Svými verši rozesmával nejmenší čtenáře na leporelech s obrázky malíře Josefa Lady a dalších ilustrátorů. Jako básník debutoval spolu s mladými básníky své generace v padesátých letech minulého století a spoluvytvářel poezii snažící se o poetické zachycení všedního dne společně s mladými autory kolem časopisu Květen. V roce 1968 společně s J. Filipem vydal Větší poetický slovník, který v roce 1997 vyšel v rozšířené vydání pod názvem Poetický slovník. Napsal scénář k filmu Případ Lupínek /1960, rež. Václav Vorlíček/ a scénáře krátkých animovaných filmů, které režijně zpracoval Lubomír Beneš: Nerovný souboj /1979/ a S úsměvemb/1981/. Jako autor či spoluautor se podílel na mnoha televizních scénářích: cyklus večerníčků Kocour Mikeš, podle Josefa Lady i videosnímcích pro děti a mládež. Od počátku devadesátých let významně podílel na tvorbě čítanek a antologií určenou pro literární výchovu na 1. stupni základních škol. V období sedmdesátých let vydal dvě publikace pod jménem Jana Vrány, zetě a editora Josefa Lady. Erkul