Clotilde Joano

Francouzská herečka Clotilde Joano (někdy uváděná také jako Joanno) se narodila v Ženevě, vlastním jménem Clotilde Rabinovičová (její otec byl Rus, matka Švýcarka). Vyrůstala ve Francii, dětství strávila v Aix-en-Provence, později odešla do Paříže, kde absolvovala hereckou průpravu pod vedením Tani Balachové a Michela Vitolda, navštěvovala také slavnou dramatickou školu René Simona. Již v padesátých letech vystupovala na divadelním jevišti, velké příležitosti jí poskytl režisér Roger Planchon v Théâtre de l´Ambigu především v klasickém repertoáru (Večer tříkrálový, Jindřich IV., Georges Dandin). Ke spolupráci ji přizval také slavný režisér Jean Vilar a v Théâtre de la National Populaire hrála v Racinově hře Fedra, hrála i na dalších pařížských scénách a zúčastňovala se divadelních festivalů. Souběžně s prací na divadle se Clotilde Joano začala objevovat i před kamerou, napřed to bylo v televizi (například adaptace Čechovových TŘÍ SESTER – Les trois soeurs, 1959). Velkou rolí po boku Bernadette Lafont a Stéphane Audran vstoupila na stříbrné plátno v Chabrolových HEZKÝCH HOLKÁCH (Les bonnes femmes, 1960). Tento významný titul francouzské nové vlny ve své době narazil na nepochopení kritiky i diváků. Clotilde Joano pak s kamerou pracovala znovu hlavně v televizi, kde účinkovala v adaptacích divadelních her. Z jejího dalšího působení na jevišti si zmínku zaslouží hra Arthura Millera Po pádu, kterou v Théâtre du Gymnase uvedl slavný italský režisér Luchino Visconti. Počet dalších filmových rolí Clotilde Joano není nijak velký, ve výrazných vedlejších úlohách se ale představila v několika zajímavých titulech různých žánrů. Koncem šedesátých let dvakrát hrála s Yvesem Montandem – v de Brocově komedii TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS (Le diable par la queue, 1969) a v oscarovém politickém dramatu Z (1969) režiséra Costa-Gavrase. Znovu také točila s Claude Chabrolem (KRVAVÉ SVATBY – Les noces rouges, 1972). V sedmdesátých letech byla Clotilde Joano již vážně nemocná, stále ale zůstávala činorodá. Kvůli fyzickému vyčerpání ale před náročnou prací na jevišti upřednostňovala aktivity v televizních studiích. Ve filmu se objevila naposledy jako novinářka ve zdařilém Tavernierově filmu HODINÁŘ OD SV. PAVLA (L´horloger de St. Paul, 1974). Zemřela následkem rakoviny 23. března 1974 ve věku 42 let. Jejím manželem byl televizní režisér François Martin.