Vilém Werner

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překladatelem jeho her Maxem Brodem, který již byl v té době v Tel Avivu /1939/, což byl důvod k jeho pozdějšímu vyslýchání na Gestapu. V druhé polovině roku 1942 velmi vážně onemocněl tuberkulózou a žaludečními vředy. Nepřijal navrhovaný invalidní důchod a nastoupil jako lektor v Lucernafilmu, kde pracoval až do roku 1948. V roce 1948 s Vilémem Wernerem Státní film rozvázal pracovní poměr pro jeho politické postoje a v březnu téhož roku byl vyloučen ze Syndikátu československých spisovatelů, který s ním již od roku 1945 vedl disciplinární řízení. Byla mu pozastavena současně i možnost publikační činnosti. Za velmi složité osobní i existenční situace odešel na podzim roku 1948 do důchodu . V letech 1952 až 1956 využil své původní profese i znalosti a jako účetní si přivydělával v podniku Perun, ve kterém se vyráběly pračky. Po částečném uvolnění poměrů v divadelní sezóně 1956 až 1957 byl ekonomickým ředitelem Divadla Jiřího Wolkera v Praze. Vilém Werner se projevil již po roce 1920 jako schopný dramatik, když jeho hry byly uváděny na menších divadelních scénách a od počátku 30. let i prvními scénami, jako bylo Národní divadlo v Praze nebo Vinohradské divadlo. Mnohé hry byly překládány do cizích jazyků a inscenovány nejen v Evropě, ale také v Americe. Uspěl zejména svými konverzačními komediemi, které se vyznačovaly na svou dobu velmi vtipnými dialogy. Častým námětem byly rodinné a partnerské vztahy, které se vyvíjely na pozadí sociálních nejistot. Nejznámější v tomto směru byla hra Lidé na kře /1936, i prem./, která se stala předlohou, podle které natočil režisér Mac Frič v roce 1937 /sc. Václav Wasserman/ stejnojmenný film. Podobně laděno bylo i drama Červený mlýn /1940, i prem./, vycházející z vesnického prostředí a představující svým způsobem ohlas díla J. K. Tyla nebo L.Stroupežnického. Hra byla zakázána úřadem říšského protektora a byla provozována až v roce 1946, v úpravě z roku 1941, pod názvem Magdalena. V době působení Viléma Wernera v rozhlase byly vysílány jeho rozhlasové hry: Medvědí tanec /1934, i prem./; Labyrint manželství /1934, i prem./. V rozhlase se uplatnil i jako režisér, když vedl režii hry Františka Langera: Andělé mezi námi /1935/. Na popud režiséra Václava Wassermana napsal nerealizovaný filmový scénář- Pirát. Autorsky spolupracoval s J.Mottlem na scénářích filmů: Žena, která ví, co chce /1934, rež. Václav Binovec/; Jiný vzduch /1939, rež. Martin Frič, spol.na scénáři s V.Wassermanem/; Šťastnou cestu /1943, rež. Otakar Vávra + sc., spolupráce s autorem námětu V.W./. Zfilmovány byly i Wernerovy hry Právo na hřích /1932, rež. Vladimír Slavinský/ a Lidé na kře /1937, rež. Václav Binovec/. Divácky úspěšná byla také pohádková hra určená mládeži- Rekovný Honza/1929, napsaná zčásti již v roce 1912/. Jako autor divadelních her byl Vilém Werner mimořádně aktivní a mnohé z nich by mohly i v dnes být doslova diváckým magnetem, např. : Choulostivá historie/1925, i prem./; Lázně Zázračná voda /1928, prem.1929/; Srdce na uzdě /1928, prem.1929/; Láska je problém ožehavý /1930, i prem./ aj. Vilém Werner zemřel 22. května roku 1966 v Praze, ve věku nedožitých 74 let. Erkul