Žena, která ví co chce

"Žena, která ví co chce" byl film na tehdejší české poměry neobvykle dobré úrovně, pokud šlo o solidní režii, tak i o výpravu, která byla jistě dost nákladná a ve které se herci i herečky nenuceně pohybovali. Film byl prost jakéhokoliv obhroublého "pepíkovského" chování, kterým byly filmy často zapleveleny. Představitelka hlavní role Markéta Krausová dostala těžkou úlohu, vezmeme-li, že její role byla vlastně napsaná pro slavnou berlínskou subretu Fritzi Massaryovou, která v této operetě Oskara Strausse slavila své úspěchy. Ale naše herečka se tenkrát do své role dokonale vžila a podala svou umělkyni, obětující vášni pro divadelní slávu manželství, mateřskou lásku, se zdrženlivostí, jež i ve svém poměrně mladistvém zjevu (Markéta Krausová byla velmi hezká žena) zachovala dojem ženy vyzrálé a matky dospívající dcery, kterou s temperementem zamilované žáby zahrála okouzlující "barbie" Truda Grösslichtová. Z mužských rolí upozornil Vladimír Borský, že je více doma v chtěné groteskní komice, než v té nechtěné, což byly role milovníků. Ve filmu se dobře předvedl nestrojenou hrou nový začínající milovník Franta Paul, kterému na milovnické zaškatulkování scházela trošku postava a mužnější výraz. Děj filmu osciluje mezi dramatem a veselohrou. Žena - herečka za vidinou herecké slávy opouští milujícího manžela a dítě a shledává se s nimi až po létech zrovna včas, aby od podobného poblouznění uchránila svoji dceru. Režii měl Václav Binovec, film byl provázen hudbou Oskara Strausse, která ještě tento snímek o nějaký stupeň účinku na diváky pozvedla. Film se též zároveň natáčel v německé verzi.