Dita Parlo

Mezinárodní hvězda předválečného filmu Dita Parlo, která se proslavila především ve Francii, byla německého původu. Narodila se ve Štětíne (nyní v Polsku) a její pravé jméno znělo Grethe Gerda Kornstädt. Hereckou průpravu získala na dramatické škole při filmových ateliérech UFA a již jako dvacetiletá zazářila v německém filmu. Jejím debutem byla hlavní ženská role po boku slavného Gustava Fröhlicha a Larse Hansona ve filmu NÁVRAT DOMŮ (Heimkehr, 1928). Ještě v témže roce pak hrála velké role v dalších čtyřech snímcích a rázem se z ní stala hvězda německého filmu. Koncem dvacátých let byla poprvé pozvána do Francie a hlavní rolí osiřelé Denise se blýskla ve slavném filmu U ŠTĚSTÍ DAM (Au bonheur des dames, 1929), následující léta trávila cestováním mezi Francií a Německém a točila na obou stranách hranice. V roce 1931 se jí dostalo pozvání do Hollywoodu, kde natočila jeden krátký film a pak hrála vedlejší roli v komedii MR. BROADWAY (1933). Její pobyt v Americe se nakonec proměnil v dlouhé čekání na další příležitost a odkládaná slibovaná spolupráce s Orsonem Wellesem ji nakonec přiměla k návratu do Evropy. Po zbytek třicátých let pak Dita Parlo pracovala výhradně ve Francii a natočila jedenáct filmů. Svým zjevem ozdobila dvě slavné legendy francouzské kinematografie – s Michelem Simonem hrála ve filmu ATALANTA (1934), ženský prvek zastupovala také v nadčasovém titulu VELKÁ ILUZE (La grande illusion, 1937). Rok 1938 pro ni znamenal období největšího vytížení, protože tehdy hrála hlavní role v šesti filmech. Některé z nich měly vyšší umělecké ambice, ale nijak zásadní přínos do historie francouzského filmu neznamenaly. V mezinárodně hvězdném obsazení hrála ve filmu MÍR NA RÝNĚ (Paix sur le Rhin, 1938), který byl dramatickým příběhem národnostně smíšených manželství na konci první světové války. Dobrodružný příběh s tématikou boje o poklad na nákladní lodi s názvem ZLATO Z CRISTOBALU (L'or du Cristobal, 1939) byl posledním snímkem, který Dita Parlo natočila před vypuknutím druhé světové války. Prakticky celá čtyřicátá léta doplácela Dita Parlo na svou národnost. Po začátku války byla jako Němka vyhoštěna z Francie, do Německa se ale odmítla vrátit. Když pak Němci obsadili větší část Francie, umožnilo jí to sice poklidný život v soukromí, ale k filmu se nevrátila. Po osvobození se znovu dostala do problémů a v letech 1944-1946 byla internována ve sběrných táborech pro Němce. Nakonec v roce 1949 obdržela soudní povtvrzení o tom, že za války nevyvíjela kolaborantskou činnost a mohla zůstat ve Francii. Krátce nato se objevila ve slavném filmu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950), velký comeback před kameru se ale nekonal. Na další roli musela čekat dlouhých patnáct let a jejím posledním filmem byla adaptace Puškinovy povídky PIKOVÁ DÁMA (Le dame de pique, 1965). Dita Parlo zemřela v Paříži zcela zapomenutá 13. prosince 1971. Od roku 1949 byla provdaná za Franka Guetala, o podrobnostech k jeho osobnosti ale většina pramenů mlčí. Obnovený zájem o herečku Ditu Parlo iniciovala později zpěvačka Madonna, která jí věnovala své album Erotica a vyjádřila tak svůj obdiv k dávné hvězdě.