Velké trápení

Příběh ..náctiletého děvčete, které je   odsouzené k pobytu v dětském domově bylo   natočené před 45 lety, kdy na takové filmy do   kina nikdo nechodil a televize jej promítla snad   1x nebo 2x. Aby se divák soustředil na děj, od   něj vyžadoval kus hrdinství. Bylo natočeno   více filmů z dětských domovů a i   úspěšných mezi diváky, ale za takový, co   jsem dokoukal, bych nedal ani korunu a pochválit   někoho, koho?

Velké trápení bylo opravdu velké trápení.   Proč tak unylý děj? Skoro žádné dialogy, jen   občas výkřik do prázdna. Bez začátku,   vlastně i bez konce. Přiznám se, že jsem po   dvaceti minutách myšlenkami bloudil jinde. O   čem to vlastně bylo? Pustil jsem znovu, vracel   se k některým smyčkám, ale efekt nebyl   lepší. To je tak strašně nezáživný film.   Dám pro nostalgii, protože je starší, dva   bodíky z milosrdnosti, ale vím, že už se na to   nikdy nepodívám.

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od   brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to   jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je   domov důchodců. Při procházce tím krásným   parkem po mně několik dědečků a babiček   žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na   kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako   tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách   neubírá.

Já nějak na tyhle psychoslátaniny nejsem. Také   je mi jasné, které cílové skupině je snímek   určen. Takže mé hodnocení bude dosti   zkreslené. Film mne nebavil, již když jsem jej   viděl poprvé, když jsem na něj byl s jistou   spolužačkou. Vím, že už tehdy mi vadila   hudba, respektive pazvuky. Nyní také. Takže,   pro mne špatný film, i když jsem se rád   podíval na hvězdy českého filmu v dětství.   Kouknul jsem na něj podruhé jen z nostalgie.   201109058317/8317

Velké trápení
Velké trápení, ale pro mne, jako pro diváka.   Moje slečna mě přesvěfčila, že Šmahelová   je nejlepší spisovatelkou jejího dětství a   že snímek musím sehnat a společně s ní   shlédnout. Pro mě jako pro neznalce knihy to   bylo ale naprosté fiasko. Flashbacky se   protínali s přítomností, snad i budoucnoustí?   Vůbec jsem se v tom nevyznal, nepochopil co se   stalo, co se děje právě teď, co je mezi... A   ani moje slečna nebyla z filmové verze až tak   nadšená...

Nerada srovnávám knižní a filmové   zpodobnění jakéhokoliv příběhu. Ale   samozřejmě se této skutečnosti neubráníme,   nicméně svižné tempo knihy může mít i film,   byť samozřejmě s nějakou tou obměnou a   úpravou děje. Zklamáním však je filmová   podoba Velkého trápení. Poprvé jsem tento film   viděla v dosti vzdáleném dětství a pamatovala   jsem si ho jen mlhavě. Nyní, ve zralém věku,   mu nějak nedokážu přijít na chuť. Co se   týče srovnání s knihou, v ději jsou   minimální úpravy, to problém není. Ovšem se   čtivou, spádovou a v ději přirozeně plynoucí   knížkou tento film laděný spíše lyricky s   chaotickými retrospektivními vstupy do života   hlavní hrdinky Jany, ten je vzdálený mé   oblíbené knížce od Heleny Šmahelové. Eduard   Cupák byl bezesporu herec vynikajících kvalit,   ale do role tatínka se příliš nehodil. Ještě   méně pak Marcela Martínková jako maminka.   Nechci, aby to vyznělo nějak špatně vůči   památce této herečky, ale ona vždy působila   spíše starší a více nežli jako maminka dvou   holčiček by spíše už mohla tehdy hrát   maminku dospělých jedinců. Naopak, paní   Štěpánková ve své roli hraje koncert a její   výkon je asi nejlepší z celého filmu. Z rolí   těch "malých" mne zaujala Zuzana   Fišerová, jejíž dětský projev byl milý a   přirozený. Do paměti se nám asi ovšem   nejvíce zapsala jako "ošklivá"   Douchová v nesmrtelné komedii Vrchní, prchni.

Psychologicky i lyricky laděný film, kde   příběh sledujeme očima třináctileté dívky.   Osud tomu chtěl, že se dostala do dětského   domova. Rozvod rodičů, odtržení od sestry i   matky, otec, jemuž byla dána do výchovy na ni   nemá čas. Film jakoby sleduje dvě dějové   línie. Vzpomínky na první zážitky z   dětského domova a současná cesta za maminkou.  
Zajímavou roli zde má Jana Štěpánková   (vedoucí dětského domova), která má své   svěřence totálně přečtené a nic ji   neunikne. Ve filmu hraje rovněž třináctiletý   Marek Vašut a přiznám se, vůbec jsem jej   nepoznal.