Velké trápení

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá.

Příběh ..náctiletého děvčete, které je odsouzené k pobytu v dětském domově bylo natočené před 45 lety, kdy na takové filmy do kina nikdo nechodil a televize jej promítla snad 1x nebo 2x. Aby se divák soustředil na děj, od něj vyžadoval kus hrdinství. Bylo natočeno více filmů z dětských domovů a i úspěšných mezi diváky, ale za takový, co jsem dokoukal, bych nedal ani korunu a pochválit někoho, koho?

Já nějak na tyhle psychoslátaniny nejsem. Také je mi jasné, které cílové skupině je snímek určen. Takže mé hodnocení bude dosti zkreslené. Film mne nebavil, již když jsem jej viděl poprvé, když jsem na něj byl s jistou spolužačkou. Vím, že už tehdy mi vadila hudba, respektive pazvuky. Nyní také. Takže, pro mne špatný film, i když jsem se rád podíval na hvězdy českého filmu v dětství. Kouknul jsem na něj podruhé jen z nostalgie. 201109058317/8317

Nerada srovnávám knižní a filmové zpodobnění jakéhokoliv příběhu. Ale samozřejmě se této skutečnosti neubráníme, nicméně svižné tempo knihy může mít i film, byť samozřejmě s nějakou tou obměnou a úpravou děje. Zklamáním však je filmová podoba Velkého trápení. Poprvé jsem tento film viděla v dosti vzdáleném dětství a pamatovala jsem si ho jen mlhavě. Nyní, ve zralém věku, mu nějak nedokážu přijít na chuť. Co se týče srovnání s knihou, v ději jsou minimální úpravy, to problém není. Ovšem se čtivou, spádovou a v ději přirozeně plynoucí knížkou tento film laděný spíše lyricky s chaotickými retrospektivními vstupy do života hlavní hrdinky Jany, ten je vzdálený mé oblíbené knížce od Heleny Šmahelové. Eduard Cupák byl bezesporu herec vynikajících kvalit, ale do role tatínka se příliš nehodil. Ještě méně pak Marcela Martínková jako maminka. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně vůči památce této herečky, ale ona vždy působila spíše starší a více nežli jako maminka dvou holčiček by spíše už mohla tehdy hrát maminku dospělých jedinců. Naopak, paní Štěpánková ve své roli hraje koncert a její výkon je asi nejlepší z celého filmu. Z rolí těch "malých" mne zaujala Zuzana Fišerová, jejíž dětský projev byl milý a přirozený. Do paměti se nám asi ovšem nejvíce zapsala jako "ošklivá" Douchová v nesmrtelné komedii Vrchní, prchni.