Případ Z-8

“Víte, že znárodněný průmysl patří lidu.   Naše továrny plní výrobní plán a jsou   nejmocnější oporou státu. Vybízíme vás   proto znovu! Bojujme proti reakci! Zvyšte   výkony! Braňte své závody před   záškodníky!” Ano, právě toto se ozve na   konci snímku z podnikového ampliónu.
Po   vítězném Únoru roku 1948 se vše patřičně   stranicky rozjelo na plné obrátky. Plnil se   plán, bojovalo proti záškodníkům, budoval   mír. K úspěšnosti cílů bylo zapotřebí i   nějaké té propagandy a k tomu se výborně   hodil film. Tzv. výrobních vzniklo neskutečné   množství a kupodivu všechny měly hodně   společné. Chuť pracovat, plnit plán,   přicházet se zlepšováky a hlavně bojovat   proti imperialistickým záškodníkům. A tento   snímek je jeden z těch prvních. Tématicky se   jedná o průmyslovou špionáž, což však na   druhou stranu není nic divného ani v dnešní   době. V roce 2013 vznikl např. přímo v   Hollyvoodu snímek ´Špionáž´. Konkurenční   boj brojil, brojí a brojit bude. V tomto   klasickém českém snímku je dějově pojednána   poválečná doba v železárnách. Těžký   průmysl přišel vůbec straně na chuť, jakoby   jiný neexistoval a tak si lze všimnout, že i v   dalších snímcích byl hojně používán.   Příběh jednoznačný. Točí se kolem   nalezených zápisků belgického vědce   pojednávající o nové technologii lisování   kovového prachu. A protože jeho zavedení   znamená pro podnik snížení odpadového   materiálů a úsporu, je o něj okamžitě   nenadálý zájem. Průmysloví agenti s úmyslem   tyto zápisky získat jdou do akce. A tak o   sabotáže není nouze. Ano, jedná se o místy   až přehnanou agitku, ale z filmařského   hlediska není natočen nijak špatně. Má pevný   scénář, udržuje si tempo a má svoji živost.   Dnes sice vyvolává kyselý úsměv, ale co si   budeme povídat. Agitky se točí i dnes, jen z   druhé strany barikády.

Asi to bude tím, že jsem během velmi krátkého   období (víkend) zvládla tři budovatelské   filmy (Zocelení, Bylo to v máji a Případ Z-8)   a tak mně připadá, že v padesátých letech   nikdo nepekl rohlíky a neučil děti ve škole,   ale všichni kalili ocel. A všichni u toho   chytali zlé reakcionáře, včetně slečny   sekretářky.
U Případu Z-8 je kladnou   stránkou filmu alespoň detektivní zápletka a   účast solidních herců, Jiří Dohnal měl ve   filmu v podstatě jednu scénu, Ladislav Boháč   byl ve své roli velmi umírněný, Josef Bek   zůstal kladným až do morku kostí, i když to   ze začátku vypadalo, že by mohl alespoň   jednou...ale kdeže.
Hlavně, že se na konci   nezpívala Internacionála jako u Zocelených.

Tak toto je další propaganda, taková, jaká má   být. Byla natočená už v době po Vítězném   únoru, a toto vítězství bylo třeba oslavit a   připomenout. Místem příběhu se stávají   hutě. Průmyslová a strojírenská výroba byla   upřednostňována. Občas i úřednictvo se   připojilo. V příběhu se píše rok 1947,   dělný lid je uvědomělý, avšak až na jednoho   našeho hrdinu. Zlepšovatel Smazal není řádně   oceněn, a tak remcá, shazuje ostatní a snaží   se uvěřut těm, co nosí klobouky. Ti dobří   však v těchto filmech nosí čepice. To je   takové rozlišovací znamení. Kdo měl klobouk,   ak to jistě musel být i prozápadní grázl. A   když to bylo ve spojení s černými brýlemi,   tak to byla tutovka.
Dělník Smazal je tedy   zneuznán a tak se snaží chytit příležitosti   pracovat za hranicemi. Naštěstí nakonec   procitne. Pozná, že jedná s lumpy, kteří   chtějí získat tajeství využítí kovového   prachu. A navíc ještě tu továrnu chtějí   vyhodit do vzduchu.
Jaké má film hodnoty?   Příběh? Jo, jde to. Erotika? Když se   spokojíte s vyhrnutými rukávy sekretářky   ředitele. Dobový dokument? To je hodnota   vysoká. Jinak řečeno. Film není nudný. Dnes   se nám zdá směšný. Před třiceti lety by u   někoho budil vztek. V době vzniku tomu u nás   lidé věřili.