Případ Z-8

Asi to bude tím, že jsem během velmi krátkého období (víkend) zvládla tři budovatelské filmy (Zocelení, Bylo to v máji a Případ Z-8) a tak mně připadá, že v padesátých letech nikdo nepekl rohlíky a neučil děti ve škole, ale všichni kalili ocel. A všichni u toho chytali zlé reakcionáře, včetně slečny sekretářky. U Případu Z-8 je kladnou stránkou filmu alespoň detektivní zápletka a účast solidních herců, Jiří Dohnal měl ve filmu v podstatě jednu scénu, Ladislav Boháč byl ve své roli velmi umírněný, Josef Bek zůstal kladným až do morku kostí, i když to ze začátku vypadalo, že by mohl alespoň jednou...ale kdeže. Hlavně, že se na konci nezpívala Internacionála jako u Zocelených.

Tak toto je další propaganda, taková, jaká má být. Byla natočená už v době po Vítězném únoru, a toto vítězství bylo třeba oslavit a připomenout. Místem příběhu se stávají hutě. Průmyslová a strojírenská výroba byla upřednostňována. Občas i úřednictvo se připojilo. V příběhu se píše rok 1947, dělný lid je uvědomělý, avšak až na jednoho našeho hrdinu. Zlepšovatel Smazal není řádně oceněn, a tak remcá, shazuje ostatní a snaží se uvěřut těm, co nosí klobouky. Ti dobří však v těchto filmech nosí čepice. To je takové rozlišovací znamení. Kdo měl klobouk, ak to jistě musel být i prozápadní grázl. A když to bylo ve spojení s černými brýlemi, tak to byla tutovka. Dělník Smazal je tedy zneuznán a tak se snaží chytit příležitosti pracovat za hranicemi. Naštěstí nakonec procitne. Pozná, že jedná s lumpy, kteří chtějí získat tajeství využítí kovového prachu. A navíc ještě tu továrnu chtějí vyhodit do vzduchu. Jaké má film hodnoty? Příběh? Jo, jde to. Erotika? Když se spokojíte s vyhrnutými rukávy sekretářky ředitele. Dobový dokument? To je hodnota vysoká. Jinak řečeno. Film není nudný. Dnes se nám zdá směšný. Před třiceti lety by u někoho budil vztek. V době vzniku tomu u nás lidé věřili.

“Víte, že znárodněný průmysl patří lidu. Naše továrny plní výrobní plán a jsou nejmocnější oporou státu. Vybízíme vás proto znovu! Bojujme proti reakci! Zvyšte výkony! Braňte své závody před záškodníky!” Ano, právě toto se ozve na konci snímku z podnikového ampliónu. Po vítězném Únoru roku 1948 se vše patřičně stranicky rozjelo na plné obrátky. Plnil se plán, bojovalo proti záškodníkům, budoval mír. K úspěšnosti cílů bylo zapotřebí i nějaké té propagandy a k tomu se výborně hodil film. Tzv. výrobních vzniklo neskutečné množství a kupodivu všechny měly hodně společné. Chuť pracovat, plnit plán, přicházet se zlepšováky a hlavně bojovat proti imperialistickým záškodníkům. A tento snímek je jeden z těch prvních. Tématicky se jedná o průmyslovou špionáž, což však na druhou stranu není nic divného ani v dnešní době. V roce 2013 vznikl např. přímo v Hollyvoodu snímek ´Špionáž´. Konkurenční boj brojil, brojí a brojit bude. V tomto klasickém českém snímku je dějově pojednána poválečná doba v železárnách. Těžký průmysl přišel vůbec straně na chuť, jakoby jiný neexistoval a tak si lze všimnout, že i v dalších snímcích byl hojně používán. Příběh jednoznačný. Točí se kolem nalezených zápisků belgického vědce pojednávající o nové technologii lisování kovového prachu. A protože jeho zavedení znamená pro podnik snížení odpadového materiálů a úsporu, je o něj okamžitě nenadálý zájem. Průmysloví agenti s úmyslem tyto zápisky získat jdou do akce. A tak o sabotáže není nouze. Ano, jedná se o místy až přehnanou agitku, ale z filmařského hlediska není natočen nijak špatně. Má pevný scénář, udržuje si tempo a má svoji živost. Dnes sice vyvolává kyselý úsměv, ale co si budeme povídat. Agitky se točí i dnes, jen z druhé strany barikády.