Alois Švehlík

Alois Švehlík pochází z Pardubic, narodil se do obchodnické rodiny a s rodiči v dětství často cestoval po trzích. Zároveň ministroval v pardubickém kostele svatého Václava a tady také začal ochotnicky hrát v chrámovém divadelním souboru. Po základní škole vystudoval střední průmyslovou školu strojní v Chrudimi, maturoval v roce 1958. Po základní vojenské službě nastoupil do továrny, ale jeho touhou bylo herectví. Pokus dostat se na DAMU byl neúspěšný, Švehlík pak bez odborné průpravy zahájil svou pouť po oblastních divadlech. Jeho první štací bylo Západočeské divadlo Klatovy (1962-1963). Působil zde jen krátce a hrál v Hrátkách s čertem nebo Othellovi, setkal se tady ale s výrazným hercem Jaroslavem Knížetem, který se pro něj stal celoživotním vzorem. Další sezónu odehrál v Městském divadle pracujících v Mostě (1963-1964), krátce působil také v olomouckém Divadle Oldřicha Stibora (1964-1966). Herecký projev pak následujících několik let tříbil a piloval na scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci (1966-1974). Z postav mladých hrdinů a milovníků se tady přehrál do charakterních postav (Hoře z rozumu, Běsi, Figarova svatba), první herecké příležitosti mu nabídla i Praha, kdy hostoval ve slavném Divadle Za branou. Již jako vyzrálý představitel charakterních úloh našel nakonec v Praze stálé angažmá a v letech 1974-1988 byl členem hereckého souboru Městských divadel pražských. Z jeho rolí tady vynikla představení Bláznivá ze Chaillot, Sen noci svatojánské nebo Přelet nad kukaččím hnízdem. Pohostinským nastudováním Jiráskovy Lucerny v roce 1987 poprvé vstoupil na prkna Zlaté kapličky a o rok později mu tady bylo nabídnuto stálé angažmá. Od roku 1988 je Alois Švehlík členem činohry Národního divadla. Za více než dvacet let tady odehrál řadu stěžejních postav divadelní klasiky i předloh moderních autorů. Za všechna představení jmenujme hry Strýček Váňa, Slečna Julie, Smrt obchodního cestujícího, Podivní ptáci, Mnoho povyku pro nic nebo Pygmalion. Kromě toho pohostinsky vystupuje i na jiných jevištích, za pozornost stojí jeho výkon ve hře Z cizoty na scéně Divadla Na zábradlí, za nějž získal Cenu Divadelních novin a v roce 2005 byl nominován na Cenu Thálie. Vystupoval také na Letních shakespearovských slavnostech (Večer tříkrálový). S filmovou, potažmo televizní kamerou se Alois Švehlík setkal poprvé až po svém příchodu do Prahy. Jeho filmografie dnes zahrnuje desítky titulů pro film a televizi, v celkovém součtu ale významově pokulhává za jeho prací na divadle. Na filmovém plátně debutoval velkou rolí v histoickém koprodukčním dramatu VĚTRNÉ MOŘE (1973). Větší pozornost si zasluhují až další role, po boku Věry Galatíkové sehrál výraznou úlohu žárlivého manžela ve filmu DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ (1976), otce hlavního dětského hrdiny ztvárnil v rodinném sci-fi snímku ODYSSEUS A HVĚZDY (1976). Jako policejní vyšetřovatel se pak objevil v kriminálce NOC KLAVÍRISTY (1976), uniformu – policejní i vojenskou – oblékl také v dalších filmech. Menší, ale poměrně výrazné filmové role odehrál Švehlík ve snímcích z nedávné či vzdálenější minulosti (KONCERT NA KONCI LÉTA, 1979; ROMANETO, 1980; SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ, 1986 ), poslední větší příležitost dostal v rodinném filmu MUŽ PŘES PALUBU (1980). Od počátku osmdesátých let jeho práce pro film spíše stagnuje, hrál ale v řadě televizních inscenací a seriálech. Také s televizí ostatně pracoval od svého příchodu do Prahy a jednu z prvních postav, krále Václava IV., ztvárnil v historickém televizním filmu PÍŠŤALKA PRO DVA (1974). K početnější práci ve filmu se dostal znovu v 90. letech. Znovu jako důstojník (kapitán Honec) se objevil v komedii ČERNÍ BARONI (1992), ředitele školy si zahrál ve filmu VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (1997), vděčnou rolí mlynáře obohatil pohádky PRINCEZNA ZE MLEJNA (1994) a PRINCEZNA ZE MLEJNA 2 (2000). Německého sedláka a otce hlavní hrdinky ztvárnil ve výrazném okupačním dramatu PRAMEN ŽIVOTA (2000), po boku svého syna Davida se pak objevil ve filmu BOLERO (2004). Nadále také spolupracuje s televizí, jak v adaptacích kvalitních literárních předloh, tak i v seriálech pokleslé umělecké úrovně na komerčních stanicích. Z jeho posledních prací pro televizi můžeme uvést další drama z doby okupace OPERACE SILVER A (2007). Výrazné a letité uplatnění nachází Alois Švehlík v oblasti dabingu. Již v osmdesátých letech, zatímco omezoval své vstupy před filmovou kameru, daboval tehdy populární zahraniční kriminální seriály (PROFESIONÁLOVÉ; SCHIMANSKI), můžeme uvést i oblíbený seriál DEMPSEY A MAKEPEACOVÁ, který byl u nás uveden původně ve slovenském znění, v pozdější české verzi pak Švehlík namluvil policejního šéfa Spikingse. Z řady filmů k nám Švehlíkovým hlasem promlouvali Jack Nicholson, Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro nebo Burt Lancaster. Za svou práci pro dabing byl dvakrát oceněn Cenou Františka Filipovského (1999, 2007). Alois Švehlík byl ženatý, jeho manželkou byla od roku 1967 Florentina Švehlíková, rozená Štěpánová (*1943), která jako ekonomka pracovala později pro divadla; Švehlík se s ní seznámil ještě ve svém prvním civilním zaměstnání. Z jejich manželství pocházejí tři děti, prostřední syn David Švehlík(*1972) je dnes taktéž hercem. Aloisův starší bratr Jaroslav Švehlík (1930-1973) se také věnoval herectví. Alois Švehlík zemřel v Praze 2. dubna 2025.