Anton Špelec, ostrostřelec

Mistrová, vy mě nějak podstrojujete...říká Theodor Pištěk Růženě Šlemrové, která má muže ve vedlejší místnosti, místo aby seděl ve vězení.

Nesmrtelný výrok Antona Špelce na adresu císaře pána v rozhovoru s kamarádem Rudolfem si vylévá srdce, kterak mu nebyla udělena vojenská medaile: Špelec: "...pan velitel sem, pan velitel tam, pan velitel je vůl..." Rudolf: "Ale Toníčku, pan velitel za to nemůže?" Špelec: "A kdo za to může?" Rudolf: "No císař pán!!" Špelec: "Frantík? Procházka? Tak je vůl!!" Rudolf: "Toníčku, di se vomluvit, dyť tě voběsej!!" Špelec: "Myslíš? No, já bych to nedělal, ale když myslíš, tak já du..." Špelec k veliteli: "Poslušně hlásím, že se naše společnost přenáhlila, když sme tam řekli, že císař pán je vůl. My to vodhlašujeme a prohlašujeme svorně, že von neni vůl, von je korunovanej!!!"

Špelec: „Jaktože mě nevyznamenali? Mě - nejlepšího vojiště, co máme?” Kačaba: „Ale pan velitel...” Špelec: „Ale pan velitel sem, pan velitel tam, pan velitel je vůl, no...” Kačaba: „Ale za to nemůže pan velitel...!” Špelec: „A kdo?” Kačaba: „No císařpán!” Špelec: „Frantík? Procházka, tak je vůl, no!” Kačaba: „Ale pane veliteli, on myslí toho sklenáře Procházku...” Špelec: „Ne sklenáře, mocnáře! Císařpán je vůl!”

Špelec: „A vůbec, že já tě k tomu soudu tahal!” Kačaba: „No Toníčku...” Špelec: „No jo... je mi jenom pro vostudu... voni se ho zeptali, jakýho je vyznání, a von řek řecko-římskýho! To jsou zápasy!”