Anton Špelec, ostrostřelec

"Anton Špelec - ostrostřelec". Špelec byl tady kvůli rýmu - a ostrostřelec, aby ten podivný Špelcův příběh, tato směs komiky, přímo dravé a tryskající z Burianovy bytosti a hry a naprosto nelogického násilí na veškeré pravděpodobnosti, mohl vůbec nějak začít. Že Špelec, který nedostal toužebně očekávanou medaili, urazí císaře pána, má se za to dostat do kriminálu, to mu diváci jistě nepřáli a lehce odpustili, než kdyby se tam dostal za to, že po chlastu, který tehdy tvořil základní režijní prvek českého filmového humoru, rozmlátil hospodu a po chumáčích rval vlasy svých kamarádů. Až potud za to Burian nemohl, to bylo vcelku organicky srostlé s českým filmem. Ale tím také skončilo utrpení části diváků a začíná utrpení Antona Špelce. Že se mu pak divák směje a že tato nálada graduje, čím blíže je k pohřbu Antona Špelce, to svědčilo méně o škodolibosti a otrlosti diváků k tak tragickým událostem, jako především o Burianově umění, který zde zahrál lidsky pochopenou a procítěnou postavu, směšnou bez své viny, směšnou proto, že ji hrál Vlasta Burian. Měl svou roli pevně v rukou, zřejmě tady dával přednost tomu, aby z ní v publiku zůstal spíš dojem z dobrého komického výkonu, než přechodný chvilkový výbuch veselosti z groteskního přehánění. Burian mě v tomto filmu, oproti předchozím filmům vedle sebe několik velmi dobrých partnerů, jejiž úkolem jistě nebylo hrát špatně, proto aby eventuální slabiny Burianovy hry vypadaly jako vrcholné výkony. Ba ne. Tady se hrálo na plné pecky a taková Růžena Šlemrová, pro sebe v absolutně netypické roli manželky Rézi, či takový Theodor Pištěk jako varhanářský pomocník a Bumrlíček, nebo kamarád z pijatyk Kačaba v podání Jaroslava Marvana, Ella Nollová jako výřečná tetka, panečku, to bylo něco. Všichni do jednoho vytvořili tentokrát do detailu promyšlené typy svých oborů, vedle nichž se musel Vlasta Burian opravdu setsakramentsky snažit a vytáhnout. Hudba od Járy Beneše a písničky Jarky Mottla držely se na celkové úrovni filmu.