Dlouhý čas naděje

Po mnichovském diktátu Zápotocký stojí v čele domácího vedení KSČ a pomáhá organizovat ilegální činnost strany. Po zákazu KSČ se vedení uchýlí do Moskvy. Zápotocký na vlastní žádost zůstává, aby jako tajemník Rudých odborů pracoval při sjednocování odborových organizací. Setkává se s bývalým spolupracovníkem Kociánem, nyní tajemníkem socdem odborů. Ten považuje boj proti nacismu za marný. Jedním z úkolů Zápotockého je pomoc německým komunistům. Čelný německý funkcionář Günther je umístěn jako topič. Do Prahy je dosazen představitel říšské bezpečnosti Reinecke, aby s pomocí české policie a kolaborantů vypátral ilegální stranickou činnost a dopadl Günthera. Po vpádu hitlerovských vojsk v březnu 1939 do Čech propadá Kocián strachu o život a z neopatrnosti zaviní zatčení komunisty Günthera. Řízení stranické práce v českých zemích přebírá první ilegální výbor. Na pokyn gestapa jde česká policie hned v první den okupace zatknout Zápotockého a ostatní členy ústředního výboru strany. Všichni jsou varováni, opouštějí byty a při pokusu o překročení hranic upadnou do léčky gestapa. Poslední díl trilogie se odehrává v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde byl Zápotocký vězněn. Ani v nelidských podmínkách se nevzdává s ostatními cílevědomé stranické činnosti. Organizují internacionální výbor, který usiluje o podporu nejslabším. Proti zákonu vlčí smečky postavili zákon člověka. Inscenace končí osvobozením tábora sovětskými vojsky.