Německé tanky II. světové války – Panzer IV – Těžký tank

Poté, co se střetla německá tanková vojska se sovětskými tanky na východní frontě a s americkými Shermany v Africe bylo jasné, že ani poměrně moderní tank Panzer III, byť vylepšený kanonem ráže 50 mm, není dostatečně účinnou zbraní. Německo však již na základě specifikací z druhé polovině 30. let 20. století mělo vyvinuto bojové vozidlo, jež by mohlo v boji s moderními tanky Spojenců obstát. Byl jím dvacetipětitunový tank PzKpfw IV, známý jako Panzer IV, vyzbrojený 75 mm kanonem KwK 40, poháněný výkonným benzinovým dvanáctiválcem Maybach o 300 koňských silách. Tank byl původně určen jako partner tanku Panzer III, který měl být hlavním útočným tankem a měl být využíván tehdy, kdy by Panzer III nebyl dostatečně účinný – například proti silnějším opevněním. Tomu také odpovídala jeho výroba, která se zvyšovala velmi pomalu, z počátečních 262 kusů dodaných v roce 1939 na 880 kusů dodaných v roce 1942. Zlom přišel až v roce 1943, kdy byla výroba Panzeru III ukončena a Panzer IV jej plně nahradil jako hlavní bitevní tank. Parametry Panzeru IV byly velmi dobré. Kanon KwK 40 se vyrovnala tankovým kanonům sovětské a americké výroby a byl dálke zlepšován. Mezitím ale zastarávalo pancéřování tanku, které se brzy ukázalo být nedostatečným. A tak zatímco se stal tank Panzer IV hlavním tankem Wehrmachtu i zbraní SS, byl uveden do výroby jeho modernější a lépe chráněný následovník Panzer V. Výrobní náročnost a vysoké výrobní náklady však způsobily, že Panzer V nikdy tan Panzer IV v jeho úloze nikdy nenahradil. Panzer IV byl také nejexportovanějším německým obrněným vozidlem II. světové války. Své poslední bitvy dobojoval teprve v roce 1967 v syrské armádě v izraelsko-arabské šestidenní válce.