Privátní sekretářka

Německý film z roku 1931 "Soukromá sekretářka" byl filmem, na který se chodilo pro zotavení a uklidnění nervů. Škoda, že jich tenkrát bylo docela málo. Vypráví se v něm příběh půvabné stenotypistky, která se nebála života a nehledala v něm pochybné cesty k blahobytu, ale přitom se nikterak nezříkala úspěchů roztomilé koketerie - tento příběh je natočen bez zbytečného balastu výpravných scén, oslňujících bálů a rozhýřených barů, ale také bez vypočítavě dráždivých dvojsmyslností a kašírovaných výbuchů vášní. Jeho veselí je průzračné jako studánka, uplatňuje se svou samozřejmostí a přirozeností: proto byl zcela určitě divácký smích nenucený a srdečný. Byl to duch decentnosti, který vedl ruku režisérovu. Opravdu hezká Renata Müllerová podala ve své kancelářské myšičce propracovaný a od skutečností dobře odkoukaný výkon. Herman Thimig, jako mládenec v nejlepších letech a zároveň i bankovní ředitel povznesl svou filmovou postavu hodně vysoko nad běžnou šablonu. Jeho do dlaně skrývané úsměvy, když peskoval ve strojeném rozhořčení bankovního sluhu a svou dočasnou sekretářku, nezůstaly jistě bez odezvy obecenstva. Brassartův bankovní sluha v mnohém připomínal našeho Vlastu Buriana, zejména to dokazoval jako dirigent zpěváckého spolku. Děj filmu měl svižné veseloherní tempo: rozseto je po něm několik písní Paula Abrahama, který složil i průvodní hudbu.