Felix Bressart

Se svou vytáhlou postavou, velkým nosem, knírkem a brýlemi s rohovými obroučkami vypadal, jako by se někdo rozhodl zkřížit Groucho Marxe s Albertem Einsteinem. Felix Bressart, věčný zloděj scén, měl za sebou dvě odlišné kariéry komediálního herce: dřívější na jevišti a plátně v rodném Německu a pozdější - ještě úspěšnější - v Hollywoodu. Felix se vyučil u Marie Moissiové v Berlíně a profesionálně se herectví začal věnovat po první světové válce, kdy se zdokonaloval v žánrech politické parodie, hudební komedie a frašky v divadlech v Hamburku, Berlíně a Vídni (s Maxem Reinhardtem). Do roku 1933 se prosadil jako filmový herec v populárních filmech hlavního proudu, jako jsou Die Drei von der Tankstelle (1930) a Die Privatsekretärin (1931). Stejně jako mnoho dalších významných herců byl nucen opustit německou říši po nástupu nacistů k moci v roce 1933. Felix se přes Švýcarsko a Francii přestěhoval do nového domicilu ve Spojených státech, kde mu konexe s kolegy emigranty, jako byli Joe Pasternak a Ernst Lubitsch, zaručily rychlé a stálé zaměstnání. V Hollywoodu se Felix připojil k běžné společnosti akciových hráčů v MGM. Okamžitě byl přetypován, jeho obchodními akciemi byli rozcuchaní akademici, teskní evropští filozofové, vědci a profesoři hudby různého etnika. Jeho prvním velkým filmovým úspěchem byla role jednoho z ruských komisařů v Lubitschově Ninotchce (1939), nádherném představení, které se zrodilo, když pro něj byla vytvořena podobná role v Comrade X (1940). Role, která nakonec definovala jeho kariéru, rovným dílem komedie a patos, byla v klasické válečné satiře Být či nebýt (1942) jako Greenberg, židovský člen hereckého souboru s Carole Lombard a Jackem Bennym. Zdálo se, že Felix byl stále nedostatečně zaměstnán ve filmech, protože se mu dařilo vykonávat vedlejší praxi jako doktor medicíny. Bohužel zemřel na leukémii v roce 1949 ve věku 57 let.