Strž

Novodobé filmové objevování díla ruského romanopisce Ivana Alexandroviče Gončarova (1812-1891) zahájil režisér Nikita Michalkov svým polemickým Oblomovem (FP 4/81). Vengerovův přepis známé Gončarovovy Strže, napsané roku 1869, nevybočuje z rámce ilustrace, i když je zaměřen zejména na vývoj několika milostných vztahů, což z něj činí svým způsobem aktuální příspěvek k diskusi na téma mravnosti lásky. Román popisuje klima společenského života nevolnického Ruska, byl však psán v zmatečném desetiletí po zrušení nevolnictví, na jehož atmosféru reagoval Gončarov příklonem ke konzervatismu. Právě tato okolnost se promítla do charakteru postav. Nicméně i ve Strži se projevil jako mistr pera. Upoutává jeho nesentimentální lyrismus v líčení přírody a citu, jedinečná schopnost výstižně a poeticky popisovat zdánlivě nepatrné, všední věci. I zde Gončarov zachovává ironický odstup a nadhled. Vždy psal o tom, co důvěrně znal z vlastní zkušenosti, mistrovsky zachycoval dobové symptomy a atmosféru prostředí. O přetlumočení právě těchto rysů předlohy usiloval i režisér Vladimir Vengerov. Film má pečlivou scénoqraiii, je přesný v evokaci dobových reálií a upoutá i romantickou notou. (Zdroj: Filmový přehled 1/1985, str. 29)