Zapomenutá vesnice

Přerod Alexandera Hackenschmieda z českého filmaře přes světoběžníka v amerického občana vrcholí hraným dokumentem, natočeným v Mexiku podle námětu Johna Steinbecka. Zvítězí tradiční vesnický způsob života plný pověr, anebo humanistická víra v pokrok? Koncem 30. let se Hackenschmied seznámil s americkým novinářem a producentem Herbertem Klinem a ve spolupráci s ním natočil tři snímky, které představující jeho přechod do amerického prostředí. Prvním byla Krize (Crisis, 1939, na LFŠ v roce 2012). Jde o dokument reflektující rostoucí napětí a politické i vojenské roztržky v Československu. Druhý společný film Hackenschmieda s Klinem už překročil hranice republiky, resp. upozorňuje na situaci v Evropě. Obracel se k divákům v Anglii a ve Spojených státech amerických, kteří stále ještě pochybovali o zprávách týkajících se narůstajícího nacistického teroru v obsazené Evropě. Film se ve zkrácené podobě dostal v USA do kin a National Board of Review ho zvolil nejlepším dokumentem roku. Třetí společný snímek sice postrádá přímočarý politický apel svých předchůdců, sdílí s nimi ovšem stejné humanistické poselství, víru v přednosti západní demokracie a jejích vzdělanostních ideálů. Nevelký štáb, vedený Klinem a Hackenschmiedem, se vydal do Mexika, aby podle námětu Johna Steinbecka natočil hraný, resp. inscenovaný film, líčící souboj moderní medicíny s tradičními léčebnými metodami. V zapadlé vesnici se začíná šířit nemoc a obětmi nákazy se stávají zejména děti. Rodiče, vedení tradiční vírou, se obracejí na šamanku. Pouze vesnický lékař má podezření, že zdrojem nákazy není vzduch, ale zamořené studny, a radí povolat lékaře z města. Střet moderních vědeckých poznatků s pověrami a mýty je tvrdý, nakonec však svítá vesničanům i jejich dětem naděje. Typologie postav je zřejmá: učitel (muž) jako prototyp osvícenství ztělesňuje pokrok racionální moderny a šamanka (žena) je představitelkou neústupné tradice, která v rozporu s rozumem trvá na tradičních léčebných metodách. Chlapec Juan, bratr jednoho z nemocných dětí, je jako prostředník mezi těmito světy nadějí pro budoucnost (závěr filmu naznačuje, že odchází do města studovat). Při natáčení tohoto podobenství se štáb musel potýkat se stejnými předsudky jako jeho postavy. Všechny role totiž vytvořili místní vesničané, kteří se jen neochotně nechávali přesvědčit k účinkování. Prolomení jejich nedůvěry nebylo snadné, ovšem vyplatilo se. Zapomenutá vesnice ideálně propojuje zábavné a konvenčně psychologicky uspořádané vyprávění s osvětovým impulzem dokumentárního naučného filmu. LFŠ 2014