Slečna Josefínka - moje žínka

Bylo tehdy docela těžké při tom množství filmů, které se promítaly na plátnech čs.biografů, vést pomyslnou hranici mezi prostě zábavným filmem, který v sobě nesl buď francouzského nebo německého "ducha".a filmem, který posunul hlubší psychologií filmové dílo o nějaké podlaží výš. Vyšlo by to stejně, jako postavit proti sobě různící se nazírání na psychologickou složku ve filmu. Proto se Berthomienův francouzský film "Slečna Josefínka - moje žínka", natočený podle námětu Caillavetovy-Charvayovy konverzační hry i ve svém plošném dramatickém průběhu liší podstatně obohacením výraznosti hereckých charakterů, jejich pečlivým prokreslením ve smyslu francouzské herecké tradice. Toto prohloubení způsobilo, že film zaměstnával pozornost diváků, i přes úzký dějový rámec. Přitom nejde o nic jiného, než o tento příběh: Dcera obchodníka, který se dostal do úzkých, zdědí miliony, jestliže se vdá před svojí plnoletostí. Ale tady nastává problém. Její přítel odjel na rok na cestu kolem světa. Co teď? Její rodiče dívce vyhlédnou dle jejich mínění vhodného ženicha, kterým je syn obchodního společníka, mladíka nevzhledného až běda. Dochází k vynucenému a hořkému zasnoubení. V noci z lůžka telefonuje nešťastná dívka a nedobrovolná snoubenka na druhý konec světa svému miláčkovi o radu v této svojí úzkosti. Ten jí poradí, aby uzavřela fiktivní a tedy platonický sňatek s elegantním čtyřicetiletým mládencem, svým kmotrem, který bude rozvázán po jeho návratu z ciziny. Domluveno, uděláno! Sňatek se tedy stal skutečností, ale platonické spolužití dvou lidí přináší nesnáze, o to svízelnější, že v obou lidech vzplane vzájemná láska, která odsunuje milostný vztah ženy ke vzdálenému milenci do pozadí. Tak nadchází den, kdy elektřina nahromaděná formálním sňatkem se vybíjí skutečným manželstvím fyzickým. Tady se režisér Berthomiense ukázal znalým dokonale svého řemesla, a blýsknul se navíc jako psycholog a jemný a logický osnovatel obrazové filmové kompozice. I když nezůstal vědomě věrný detailnímu využití motivu předlohy,dosáhl v součinností s kameramanem Bacheletem velmi vtipných hříček ve scénách, doprovázejících výklad o obchodování dobrém a špatném, nebo v líčení přelomu lásky, kolísající mezi dvěma muži, kteří jsou promítáni zmenšující se a zvětšující se hlavou, kde také zazněl hlas svědomí a sebezpytování jako zvuková ilustrace tiché úvahy manželů.